Článek
Prostory pod kostelem sv. Václava v Dobrušce zůstávaly po celé 20. století zahaleny tajemstvím, i když zájem podívat se do nich mělo mnoho jednotlivců, obzvláště historiků. A není se co divit, vždyť dochovaný klenák se soukenickým znakem, který kdysi uzavíral klenbu, je důkazem, že kostel zde stál už v období gotiky.
Rozhodnutí pokusit se zjistit, zda krypty opravdu existují a co obsahují, urychlil zápis z osmdesátých let 19. století objevený ve farní kronice, v němž se praví:
„Při obnově kostela děkanského odkryty hrobky. Jedna má otvor pod mřížkami a zaujímá prostor před pod presbytářem. Na straně epištoly leží čtyři mrtvoly a na straně evangelia tři a to nohama doprostřed kostela. Druhá menší hrobka je před oltářem Panny Marie.”
Díky moderní technice a také zkušenostem sdružení Naše historie z Dolní Vožice se 27. října 2015 podařilo nahlédnout do nejstarší historie Dobrušky a nejen to. Průzkum je schopný identifikovat i stav základového zdiva a podat velmi důležité informace děkanskému úřadu.
Obsah zápisu starého sto čtyřicet let o existenci dvou prostor pod podlahou kostela sv. Václava potvrdil nejprve georadar. „Menší krypta je před oltářem Panny Marie, mimořádně velká podzemní prostora byla zjištěna pod presbytářem,” řekl k výzkumu Jiří Mach z Vlastivědného muzea.
Jakmile měli odborníci jistotu existence krypt, spustili dvěma malými otvory do podzemí kamery a tajemství se začalo rozkrývat. Zem v menší kryptě je zčásti zalitá vodou, je tam i bahno. Zdivo se skládá jak ze starých stavebních prvků, tak i mnohem novějších, pocházejících zřejmě z posledního otevření.
Druhá krypta má vstupní schodiště a historici se domnívají, že tam byly kdysi i dveře. Vrchní část klenby je novodobá a souvisí zřejmě se vznikem nové podlahy v kostele. Spodní část zdiva tvoří kameny, v některých místech zůstala dokonce podkladní skála. „Dá se předpokládat, že toto je pozůstatek zdiva ze 14. století,” komentoval výsledky Jiří Mach.
Překvapení pro všechny způsobilo větší množství kosterních pozůstatků na hromadě v šlechtické (velké) kryptě. Forma jejich uložení zřejmě odpovídá tomu, že tam byly dány druhotně. Nabízí se vysvětlení, že to jsou kosterní pozůstatky přestěhované z menší krypty, aby nebyly v blátě.
A nejcennější nakonec: Právě tady zůstaly neporušené pohřby s rozpadlými rakvemi. Lze se tedy domnívat, že tyto pozůstatky patří pánům z Dobrušky, z nichž nejvíce známý je šlechtic Mutina z Dobrušky, který podle první dochované písemné zprávy z roku 1320 udělil měšťanům právo vařit pivo a osvobodil je od roboty.
Na potvrzení stáří odebraných vzorků si musí v Dobrušce počkat. Analýzu kosterních pozůstatků bude s největší pravděpodobností provádět odborné pracoviště až v Itálii, které stanoví výsledek s přesností na třicet let.
„Mohli jsme nahlédnout do úplně nejstarší historie města,” konstatoval Jiří Mach a zdůraznil, že předpokládá, že se díky poznatkům podaří rekonstruovat původní velikost kostela, identifikovat původní velikost krypt a zařadit je do 14. století.
To by potvrdilo, že byla už tehdy významným střediskem celého dominia v Podorlicku a že páni z Dobrušky patřili k elitě tehdejší společnosti.
