Hlavní obsah
Výstava Jaroslavy Denkové je plná sběratelských unikátů! Na snímku jsou nejstarší porcelánové panenky, vyrobené před rokem 1800. Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Panenky sbírá už třicet let. Na výstavě ukázala jen část své kolekce, ale i ta je fascinující

Až do 28. prosince je v galerii Atrium kulturního domu v Klatovech k vidění výstava Kouzelné pohádkové Vánoce. Autorkou unikátní výstavy panenek našich babiček a prababiček a také loutek a rekvizit z dlouhé historie loutkového divadelního souboru Brouček je sběratelka Jaroslava Denková z Klatov.

Výstava Jaroslavy Denkové je plná sběratelských unikátů! Na snímku jsou nejstarší porcelánové panenky, vyrobené před rokem 1800. Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková
Panenky sbírá už třicet let. Na výstavě ukázala jen část své kolekce, ale i ta je fascinující

Jak jste se ke sbírání těchto nádherných starých panenek vlastně dostala?

Mým panenkám říkám slečny. Panenky sbírám třicet let a jako každá holka jsem měla k panenkám blízko. Panenky vlastně ke mně přišly přes starou paní profesorku Marii Netrvalovou, která mi nějaké věnovala, když jsem byla ještě malá. Tak se to nabalovalo, a jelikož jsem krejčí a zajímá mne historie odívání, a zvláště první republika, tak pro ně tvořím oblečky podle toho, v jaké době byla panenka vyrobená. Pracuji pouze se starými materiály. Používám např. valentýnky, což jsou krásné jemné krajkové vsadky, které můžete vidět i na této panence, která je také po paní profesorce, a jelikož byla oblečená co dům dal, panence jsem vyrobila celý obleček. Pro zajímavost je ze staré spodničky po mé prababičce. Moje babička říkala: „Jaruško, prosím tě, vyhoď už ten hadr." Ale já to pořád schovávala, protože se mi to líbilo. Jsem přes ty látky. Každý zajímavý materiál, kraječka, i kdyby to byl jen knoflíček, jde ke mně do železných zásob a když restauruji panenku, zjistím, co se v té době nosilo a podle toho panenka dostane obleček, ale ze starých materiálů.

Kolik panenek z vašeho depozitáře jste ukázala veřejnosti?

Na výstavě můžete vidět devadesát panenek, ale je to jen část mojí sbírky. Panenky jsou rozděleny na celuloidové, hadrové a porcelánové. Ty nejvzácnější a nejstarší, porcelánové, jsem dala pouze do jedné vitríny na ukázku. Ostatní panenky musely zůstat doma. Ty celuloidové se jmenují Ema, což je výrobní jméno panenky a vyráběly se pouze v letech 1946-1948. Jedna panenka se ke mně dostala od sousedky, která věděla, že je sbírám, tak mi panenku darovala a k ní i krásný papírový kufříček s výbavičkou, kterou jí pro panenku v roce 1945 ušila její maminka. Obleček i šatičky jsem samozřejmě musela zrestaurovat. Staré panenky a jejich restaurování je moje srdeční záležitost.

Která z panenek je vašemu srdci nebližší?

Největší poklady jsem nechala doma. Úplně nejstarší panenky jsou ty porcelánové, které jsou vyrobené před rokem 1800. Takovým unikátem je tady např. krojovaná panenka, která je také od paní profesorky a tu jí vyšila její vlastní maminka, takže to je takový hezký kousek do sbírky.

Výstavu vašich panenek doplňují loutky a marionety z loutkového divadla Brouček. Jak jste se dostala k loutkám?

Vzhledem k tomu, že jsem krejčí, mám k textiliím, tvorbě a výtvarnu blízko. Mám svou dílničku a tam tvořím. Spolupráce s loutkovým souborem vznikla přes moji dceru Adélu, která jednou přišla a chtěla pro kamarádku, která byla členkou souboru Brouček, zrestaurovat Kašpárka. Moje dcera ho namalovala, já oblékla a Broučci byli nadšení. Tak vlastně vznikla naše spolupráce, že jsem pro ně začala dělat kulisy, maňásky, loutky, rekvizity, vše, co bylo třeba. Jednou jim vypadnul herec a vedoucí souboru Oldřich Smola se mě zeptal: „Jarko, nechtěla bys to zkusit?" Od té doby hraju s Broučkem a letos už jsem s nimi patnáct let. Od září letošního roku jsem se stala novou principálkou souboru.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků