Článek
Lesní cesty přizdobené stromy s barevnými listy, ozářené kmeny stromů zlatými paprsky slunce a pestrobarevný měkký koberec na cestách - to je poezie podzimní přírody dnešních dnů, stejně jako před sto lety.
Příroda sama si zachovává svůj ráz, jen zásahy člověka ho leckdy mění. A tak zvídavý turista dnešní doby si rád osvěží představu podoby krajiny, časově vzdálené mnoha set let.
Psal se rok 1900, kdy město Ústí nad Orlicí koupilo od lanšperského polesí místo s krásným výhledem na panorama města a za vydatné pomoci Okrašlovacího spolku zde postavilo lesní pavilon. Ten se pak stal společenským střediskem i místem pořádání koncertů dechové hudby. Velká návštěvnost přinesla Okrašlovacímu spolku zaslouženou odměnu za péči ve výhodném pronajímání hostinským a vybíráním poplatku z každého hektolitru vytočeného piva.
Navíc spolek zřídil mezi pavilonem a silnicí okrasnou zahradu, kde byly osazeny nerosty a květiny z celého okolí označené jmenovkami. Uprostřed byl vztyčen kámen z litické žuly se jmény nejzasloužilejších členů: Jana Jandery, Josefa Jelínka a Čeňka Kodytka.
Časem pavilon zchátral a musel být odstraněn. Dnes na jeho místě stojí rozměrově menší a méně zdobený, na kterém se opět neblaze projevuje zub času. Jeho původní slávu připomínají jen uvnitř vystavené fotografie z roku 1905. Také okrasná zahrada zanikla, jen původní pomníček se dochoval.
Dalším starým odpočinkovým místem je tak zvané Paraple, které se nachází u lesní cesty poblíž pavilonu.
Pokračující procházka kouzelnou přírodou, která však kontrastně připomíná dnešní dobu četnými pohozenými PET lahvemi a dalšími obaly cukrovinek v okolí cest, vede k místu, které od 16. století až do druhé poloviny 19. století bylo jediným dopravním spojením na Řetovou a Litomyšl. Tuto cestu používali pěší i formani se svými těžkými vozy. Protože cesta byla velmi prudká, pomáhala s nákladem vypůjčená přípřež v dolní hospodě. Nahoře se odpřahalo a vozka se s koňmi vracel zpět dolů do maštale.
Z toho důvodu se toto místo začalo nazývat U Loučení. Na stromě u odpočinkové lavičky se potom vystřídalo několik obrázků s biblickými výjevy. V současné době je zde obraz znázorňující loučení Matky Boží se synem. Výstavbou nové dopravní komunikace toto místo pozbylo na významu a stalo se pouhou historickou památkou.
Ani současná doba však nezapomíná na letité tradice a tak na této hranici opouštění města dochází opět K Loučení. To je zprostředkováno vysokou dřevěnou sochou violoncellisty, který tak připomíná hudební tradici města Ústí nad Orlicí.
Tímto rozloučením sice končí jeden výlet, nekončí však četné možnosti poznání dalších míst spjatých s minulostí.
