Hlavní obsah

Od výstav si malíř Jan Vytiska odskočil na sympozium linorytu na Klenovou

Novinky, Hana Jakubčíková Sádlíková

Koncem října proběhlo ve Vile Paula na Klenové 18. sympozium linorytu, které Galerie Klatovy / Klenová pořádá od roku 2001. Každý rok na podzim sem přijíždí sedm grafiků z různých evropských zemí. Jedním z účastníků byl Mgr. Jan Vytiska (34) z Prahy, malíř, který se nebojí postrašit postapokalypsou.

Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Na snímku Mgr. Jan Vytiska na sympoziu linorytu na Klenové

Článek

Jak jste se dostal na sympozium linorytu? 

V krásném podzimu jsem se na Klenové ocitl tak, že kurátor sympozia Michal Lazorčík mi napsal mail a vybral mne do tohoto sympozia. Ale já už Klenovou a její krásné okolí znám. Byl jsem tu někdy ve třeťáku jako student s mým panem profesorem Jiřím Surůvkou, když jsem studoval v Ostravě na fakultě umění.

Jak jste zapadl do kolektivu šesti grafiků? 

Vlastně tu byli převážně všichni ostřílení grafici, ale já jsem malíř. Techniku linorytu jsem dělal kdysi dávno, spíš se věnuji malbě, takže technické věci nebo jak to správně vytisknout, na to jsem se musel zeptat kolegů. Protože linoryt jsem už dlouho nedělal, vůbec jsem nevěděl, jak si nastavit lis, namíchat barvu. Ale vždy šel někdo kolem a viděl, jak to dělám špatně, tak tam naběhl...

Přijde mi, že kolikrát ti lidé to řeší technicky, jestli to je dokonalé, ale já spíš řeším obsah než formu. Kolikrát právě ti grafici řeší, jestli tam je nějaká tečka správně, nebo jestli to sedí, ale vlastně jim uniká obsah.

Jak se vám na Klenové tvořilo? 

Skvěle. Kurátor Michal Lazorčík se nám maximálně věnoval. Já osobně rydla nemám, proto jsem pracoval s erárem. Hlavně jsem si už nějaké skici nachystal doma. Vždy je dobré, když si to člověk nachystá předem, když si věci promyslí, aby to udělal rychle, vypadalo to efektivně a zároveň si ještě stihnul projít okolí. Účastníci sympozií nejezdí na rezidence, aby tam sedřeli kůži, ale aby se také podívali po okolí.

Čím jste se nechal inspirovat? 

Zpracoval jsem to, co dělám ve své malířské tvorbě. Já se věnuji tomu, že maluji „vlčí lidi", kteří mají chlupatou tvář. Takže na prvním linorytu je holka s židovskou hvězdou, která má zarostlou tvář, v ruce drží husu a utíká lesem. Na druhém linorytu jsou dvě ženy v krojích, ale místo tváří mají lebky. Třetí linoryt je odkaz na japonské erotické kresby šunga a znázorňují soulože, které jsou explicitní, ale strašně hezky graficky udělané. Proto jsem použil šunga japonských grafik a místo obličejů tam jsou dvě lebky, které spolu souloží a v pozadí hoří svět, což je paralela na ekologické krize. Většina umělců tisky kombinovala, nebo děj vrstvili barevně. Já udělal všechno monotónní, že jsem udělal barevný podklad růžový či fialový, z kterého vylézá určitý výjev.

Máte rád linoryt? 

Na této technice mě fascinuje, že každý kus linorytu je jiný. Mě na tom baví ty chyby, že tam občas ukápne barva, něco se obtiskne špatně. Člověk na počítači udělá dokonalou grafiku, ale tady je lidský faktor výjimečný. Když to není nějaká detailní práce, mám rád, když tam je zásah náhody, protože počítače udělají dokonalý tisk a potom už by nemělo smysl dělat linoryty, že tam je ta chyba nebo určitá nahodilost.

Co vám dalo sympozium linorytu na Klenové? 

Určitě mne velmi obohatilo. Potkal jsem tu lidi, kteří toho už hodně objezdili a vlastně mi doporučili i nějaké stáže, tak jsme si vyměnili kontakty, což je super. Možná se zrodí něco dál.

Reklama

Výběr článků

Načítám