Článek
Při toulkách po Ústí nad Orlicí lze projít dolní částí města, kde se dosud nachází několik původních domků tkalců a ve vedlejší Lukesově ulici domek s pamětní deskou Jana Ludevíta Lukese. Ten ve své době patřil k nejvýznamnějším českým zpěvákům, doma i v zahraničí se mu dostalo řady vysokých uznání a poct.
Městské muzeum pro připomenutí světového úspěchu tohoto ústeckého rodáka k 110. výročí jeho úmrtí otevřelo od 12. února do 17. dubna výstavu, která na dobových fotografiích a dokumentech představuje jeho životní cestu.
Jan Ludevít Lukes se narodil v chudé, početné rodině domácího tkalce 22. listopadu 1824. I když od dětství se u něj projevovalo hudební nadání, rodiče si nemohli dovolit zaplatit vzdělání a tak byl od mala veden k tkalcovskému řemeslu. Svoji zálibu ve zpěvu tak aspoň uplatňoval při vystupování na kůru.
Naštěstí si jeho velkého talentu všiml učitel František Hnilička a zajistil mu přijetí do Augustiánského kláštera v Brně. Zde vystudoval gymnázium a filozofii a následně ve Vídni právo, zpěv a herectví. Na studium si vydělával doučováním v rodinách slabších žáků.
Po skončení studií se rozhodl pro uměleckou dráhu. V roce 1853 přijal angažmá v olomoucké opeře, kde hrál v českých i německých představeních - nastudoval celkem 50 oper. Na pozvání Františka Škroupa přešel ještě v témže roce do Stavovského divadla v Praze. Zde vytvořil nezapomenutelnou hlavní roli ve stejnojmenné opeře Dráteník. Na základě neshod s Františkem Škroupem však po třech letech z divadla odešel.
Pohostinsky pak vystupoval v různých evropských operách. Při svých cestách navíc studoval chemii a pivovarnictví. V roce 1860 se vrátil do Prahy, kde převzal vedení tchánova pivovaru. Po čtyřech letech skončil s prací v pivovaru a vrátil se k opeře.
Působil v Bruselu, Budapešti a Drážďanech a v roce 1866 byl Bedřichem Smetanou přijat do souboru Prozatímního divadla v Praze. Jeho první rolí byl Jeník v Prodané nevěstě, kterého pak zpíval ještě v 28 uvedeních. Dále se představil v titulní roli opery Braniboři v Čechách a ve dni položení základního kamene pro stavbu Národního divadla v premiérovém uvedení Dalibora.
V témže roce byl Smetanou jmenován učitelem zpěvu v operní škole Prozatímního divadla. Po zániku této školy si v roce 1875 otevřel vlastní pěveckou školu, kde vychoval celou řadu vynikajících pěvců. I když nevynikal mohutným hlasem, jeho předností byl dramatický přednes a všestrannost, kdy stejně dobře zpíval národní písně, koncertní árie i operní role.
Během své pěvecké dráhy se stal čestným členem řady pěveckých souborů, některé přijaly jeho jméno. V Ústí nad Orlicí se stal čestným členem Cecilské hudební jednoty, z jeho iniciativy byl založen Zpěvácký spolek LUMÍR, na jehož tradici navázal Zpěvácký spolek LUKES.
Uctěním jeho zásluh bylo 14. července 1897 jmenování čestným měšťanem Ústí nad Orlicí a pojmenování ulice, kde se nachází jeho rodný domek čp. 313, jeho jménem. V roce 1949 byla na tomto domku umístěna pamětní deska.
