Německé Pompeje se jmenují Kestřín

Vlak z Berlína mě vyklopil na německém nádraží, polské je hned vedle. Město na soutoku Warty a Odry je přechodem mezi Německem a Polskem, na německé straně najdete pozůstatky kdysi mohutných cihlových pevnostních hradeb.

Polský Kostrzyn je poválečný, architektonicky nezajímavý, náleží do Lubušského vojvodství. Z německého téměř nic nezbylo. Až do konce druhé světové války to bylo klidné prosperující sídlo náležející do Braniborska. Obyvatel mělo 24 tisíc. Význam získalo zejména za 30leté války, kdy zde Švédové zbudovali mohutnou pevnost, později stále rozšiřovanou. Přes město vedla spojnice s Východním Pruskem, v roce 1875 se stalo významným železničním uzlem, když byla zbudována trať z Wroclawi do Štětína.  

Osudným se stalo v lednu 1945, kdy si Hitler usmyslel, že na Odře zadrží postupující ruské armády. Nedaleké Seelowské vrchy tvořily přirozenou obrannou linii, maršála Žukova útoky stály obrovské ztráty na lidech i technice, přesto hnal své divize do pekla německé palby. Soutěžil s Koněvem o dobytí Berlína. Kostřín byl záchytným bodem německých vojsk, nedaleký Frankfurt nad Odrou byl prohlášen opevněným městem. Na Kostřín se vrhly ruské bombardéry a ničily a ničily, k tomu se přidalo dělostřelectvo. Rozvaliny, v současné době čištěné a opravované, leží na dosah moderních rychloobčerstvoven, mnozí projíždějící ani netuší, jaké peklo se zde od ledna do dubna 1945 odehrávalo.

Staré Město přestalo existovat, začalo se mu říkat německé Pompeje. Demolice byla dokonalá, zůstala jen krajina plná kráterů. Ocelových střepin je v zemi stále dost. Němci byli vysídleni, jejich místo zaujali Poláci. Hranice v Evropě se posunuly, čára probíhala nyní mezi NDR a Polskem Odrou. V roce 1954 se partajníci NDR pokusili přejmenovat město na Friedensfelde. Jméno Küstrin se nesmělo v NDR vyslovovat, název zněl Kietz, což je městská část. Nyní se znovu vrátil název Küstrin-Kietz.

Seděl jsem chvíli na výběžku památníku a díval se na rybáře na březích, přes most se valí proudy aut oběma směry. V pětačtyřicátém tu stály kolony těžké techniky a čekaly na přemostění, pěšáci se vrhali na vše, co je mohlo unést, a pádlovali na druhý břeh. Mnoho se jich utopilo.

Žukov se dlouho chlubil svým vynálezem při útoku proti Seelowu. Nasadil 143 protiletadlových reflektorů, měly oslepit obránce a poskytnou tankům světlo na cestu. Když se Němci vzpamatovali, světlomety rozstříleli. Obsluhu tvořily ženy, i ruští důstojníci byli otřeseni masakrem dopadávajících granátů pověstných osmaosmdesátek.

To maršála ale netrápilo, Stalin ho popichoval, že Koněv bude v Berlíně dřív. Jeden světlomet stojí u malého muzea v Seelowu.

Oblast Oderbruch táhnoucí se kolem Warty a Odry je vyhlášeným přírodním parkem společenství mokřadů.