Článek
Kvůli mamonu a alkoholu prohrála císařská armáda nejkrvavější řež třicetileté války na českém území. Z návrší nad Jankovem uvidíte kolem sebe mírně zvlněnou krajinu s výrazným Blaníkem na obzoru.
Příliš dlouhá válka
Jankov najdete nedaleko Votic. Půvabná obec, v době masakru ves o pár číslech, na niž by se zapomenulo, kdyby nevešla úslovím Dopadl jako Gőtz u Jankova do dějin (obdobou jsou sedláci u Chlumce).
Kolem Jankova vede naučná stezka po stopách řeže. Ta proběhla sedmadvacátý rok války, kterou vedla Vídeň proti různým uskupením vystupujícím pod praporem protestantismu. Dávno to nebyla válka katolíků a protestantů, o náboženství tu nešlo, hledala se rozhodující bitva, v níž by druhá strana dostala tak na frak, že by musela přijmout podmínky kapitulace. Na Habsburky v té chvíli tlačilo uskupení švédsko-francouzské.
Válka nebyla již dávno co zpočátku, ono trmácet se vypálenou zemí, kde už se nedalo moc drancovat, nebyla žádná sláva. Švédský generál Torstensson v čele protestantského vojska nechtěl jen dobýt Prahu, potřeboval srazit na kolena Vídeň.
Zamrzlou Vltavu přešel u Orlíka, u Votic se ale zformovala císařská vojska, jímž veleli generál Hatzfeld a hrabě Gőtz. Průběh bitvy je nakreslen a popsán na informačních tabulích. Zprvu docela dobře rozehraná šarvátka se změnila vinou špatného velení a mizerných informací v masakr. Vojáci padali po stovkách, stále se bojovalo sevřených formacích, v nichž salvy z děl dělaly záseky jako obří sekera.
Kanónový masakr
Torstensson byl vynikající dělostřelec, jeho kanóny řádily mezi císařskými děsivě. Švéd neměl rád otevřená střetnutí, raději dobýval, ale teď neměl na výběr. Byla tuhá zima, místy hluboký sníh. Držet ve ztuhlých rukách zbraň dlouho nešlo. Císařští se mimo to seskupovali v úžlabinách ve velkých skupinách, problém je srážet jako kuželky žádný nebyl.
Možná by to dopadlo jinak, ale habsburská vojska narazila na trén, kde byly cennosti, a začala rabovat.
Švédové využili jejich nečinnosti a prudce zaútočili. Zbytek dorazila jízda, v řeži padl i Johann Gőtz. „Císařský komorník, válečný rada a polní maršálek, udatně bojuje za věc Boží a císařovu proti nepřátelům země České Švédům ve veliké bitvě mezi Táborem a Jankovem dne 5. března 1645 zabit byl,” byl vypsán epitaf na náhrobku v pražských Emauzech.
Jankov rozhodl
Po bitvě si na vršku, kde stojí mohyla, podali Torstenson s Hatzfeldem ruce, a císařský generál byl zajat. Vítězství umožnilo Švédům pokračovat v tažení přes Moravu. Potřebovali ještě dobýt Brno, poslední překážku při tažení na Vídeň.
Přes tři měsíce trvající neúspěšné obléhání Brna nedovolilo Torstenssonovi dotáhnout tažení do konce. Ferdinand III. získal čas na zformování nových vojsk a uchránil tak Vídeň od hrozícího švédského obležení. Jankovem se ale přiblížila válka ke konci.
Na místě události se pořádají rekonstrukce bitvy a také dálkový pochod. V bitvě padlo na 6500 vojáků. V Jankově je malé muzeum bitvy.
