Článek
Během prezentace se přihlásilo do turnaje sedm místních a tři přespolní družstva (dvě ze Sokolova a jedno z Vintířova). Přesně v devět hodin došlo na slavnostní zahájení, které provedl sám starosta města Ivo Zemek. Následně ještě Honza Rod vysvětlil určená pravidla a mohlo se jít na věc.
Na tříčlenná družstva, případně doplněná o náhradníky, čekala porce celkem pět a čtyřiceti zápasů, neboť se hrálo systémem každý s každým. Soupeři se utkávali na dva vítězné sety hrané do deseti bodů.
Turnaj se protáhl na takřka šest hracích hodin, a tak není divu, že mnozí sportovci byli na pokraji sil. Vždyť slunce neúprosně pražilo a navíc se teplo ještě odráželo od umělého gumového povrchu, a tudíž se hráči ocitali v roli kuřete na grilu. Proto není divu, že v přestávkách mezi zápasy brali hojně za vděk přístřeším, které tvořily zahradní altány, a také rádi využili možnosti občerstvit se v přistaveném stánku, jenž nabízel grilované maso a klobásy a samozřejmě i celou škálu chlazených nápojů.
O dobrou atmosféru se navíc po celou dobu turnaje a ještě i nějaký čas po jeho skončení tradičně a dobře staral Renda Rod, který do éteru vypouštěl jeden hudební šlágr za druhým. Dokonce zahrál i na přání a to i v průběhu zápasu, kdy speciálně vybraná muzika měla posloužil jako kladný stimul pro výkon mančaftu. To se však ne vždy stoprocentně podařilo.
Přes tyto takřka nelidské povětrnostní podmínky ze sebe na hřišti vydávali všichni vše, co v tu danou chvíli měli k dispozici. K vidění byly až neskutečně akrobatické zákroky, které díky měkké umělé trávě naštěstí nekončily odřeninami a zraněním. Mnozí borci měli v repertoáru i účinné smeče, úderné hlavičky, záludné ulívky či obranné bloky. Nezřídka šel míč přes síť během jedné výměny i více jak desetkrát. Proti snažení hráčů naopak však mnohdy působil nevyzpytatelný odskok míče či neshoda s týmovými kolegy. Byl to prostě boj se vším všudy, boj, který nikdo nechtěl vzdát a ani prohrát.
Po více jak třech stech minutách hraní se mohli organizátoři pustit do sčítání bodů a pak přejít i ke slavnostnímu vyhodnocení. I tentokrát, jak je u Ráďáků dobrým zvykem, si alespoň malý pohár a drobnou cenu odnesla všechna družstva včetně toho posledního. Nicméně těmi nejlepšími se stali místní Kotelníci, kteří nenašli přemožitele a bez ztráty jediného bodu, a dokonce i setu bezkonkurenčně a naprosto zaslouženě zvítězili, a mohli se tak radovat z poháru největšího, který jim předal starosta Habartova. Na druhém místě jen s tříbodovou ztrátou skončil tým NO a o další tři body zpět zůstali, a tedy na bronzový stupínek vystoupali Hopfíci.
Celý turnaj se vydařil na jedničku a všichni organizátoři a především pak aktivní účastníci si zaslouží obdiv za to, jak se vypořádali s nástrahami nezvyklého herního povrchu a v neposlední řadě i oné letní výhně.
