Článek
Most pocházel z doby 1. světové války, vystavěn byl v letech 1916-1918, a překlenul Rýn v délce bezmála 400 metrů. Dvoukolejnou železnici doplňovaly po stranách lávky pro chodce, mostní věže sloužily jako obranné bašty. Za účasti císaře Viléma II. byl jím pojmenován po generálovi Ludendorffovi na Ludendorff-brücke.
Významnou roli pak most sehrál ke konci války následné, a to v březnu roku 1945. I když nejsnazší se jevilo most vyhodit do vzduchu, aby ho Američané nemohli využít pro další postup, toto rozhodnutí komplikovala skutečnost, že část civilního obyvatelstva se ukrývala v tunelu navazujícím na most, stejně jako bylo žádoucí do poslední chvíle umožnit přesun německé techniky.
V článcích odborníků je možno dohledat spoustu podrobností, od počtu v různých dobách most střežících vojáků, útvarů a jejich velitelů, počtu a typu zbraní. Ve zkratce je zásadní, že trhaviny, dovezené po vylodění spojenců v Normandii, směly být na most nainstalovány až tehdy, kdy nepřítel bude ve vzdálenosti pod 8 kilometrů. Ovšem dorazila jen polovina potřebného množství trhaviny z potřebných 600 kg, navíc namísto vojenské pouze důlní.
Když 7. března situace vyžadovala vyhození mostu, k explozi nedošlo, a to díky předtím náhodně při odstřelování americkým tankem porušeného potrubí s roznětnicí. O nápravu se postaral poddůstojník s mystickým jménem Faust, který pod palbou dokázal vběhnout na most a odpálit záložní nálož.
Výbuch tím sice inicioval, ale most s viditelným poškozením zůstal stát. Nic již nebránilo Američanům v dalším postupu a zakrátko dobyli strážné věže i tunel. Nepomohlo ani letecké bombardování, ani nasazení žabích mužů, za pouhých 24 hodin se překonalo přes most Rýn 8 000 spojeneckých vojáků.
17. března se most, dále narušovaný přesunem techniky i vibracemi z bombardování, zřítil do Rýna, zahynulo přitom 28 amerických vojáků. Dobytí mostu mělo další oběti - válečný soud odsoudil velícího obrany mostu majora Hanse Schellera a tři další důstojníky k okamžitě vykonanému trestu smrti.
Pro nás jistě zajímavé je, že prvním spojencem, co přes most přešel, byl seržant Alexander Drabik, dle jména potomek českých emigrantů.
Od února do srpna roku 1968 probíhalo v Davli natáčení filmu Most u Remagenu. Most byl vybrán pro jeho podobnost s tím přes Rýn, věže i tunel byly dobudovány. A další most již se neklenul přes břehy řeky, ale toto město v demolici bylo vhodnou lokací pro válečný film.
Když nezvaní spojenci obsadili naši vlast, zprvu byli šokováni z herců v imperialistických uniformách, ovšem propaganda pro oprávnění vojenského vpádu do ČSSR fotografie amerických tanků použila jako důkaz, že naše země je v ohrožení, praktika podobná inscenovaným filmům z koncentračních táborů, dokazujících bezstarostné hrátky sytých Židů.
Dnes nad strážní věží vlají pospolu vlajky německá i americká, nedaleké Muzeum míru, jehož je most vlastně součástí, nabízí spoustu dobových fotografií, filmů a dalších materiálů, souvisejících s popsanými událostmi.
VIDEO: Most a Muzeum míru
Na protějším břehu zaujme skála Erpeler Ley s křížem na vrcholu, věnovaný všem obětem boje o most, 80 kilometrů po proudu se nachází mýtické místo, opředené pověstmi, romantická skála Loreley.
