Článek
V šumperském muzeu vystavuje obrazy s tématy, jako jsou to zátiší s květinami, ovocem i hračkami, ale oblíbenými náměty jsou také kočky a kocouři i jiná zvířata, příroda, hračky z dětství. Nechce svými obrazy šokovat ani lekat, chce lidem umožnit, aby se při pohledu na její díla mohli alespoň na okamžik zastavit a zasnít.
„V Šumperku vystavuji výběr třiceti obrazů, jde o díla z posledních pěti let. Maluji v podstatě celý život, mezi moje nejranější vzpomínky patří ta, kde vodovými barvami maluji na zdi hraběšického mlýna,” říká Anna Szatmariová, která tak poprvé seznamuje šumperskou veřejnost se svou tvorbou.
Anna Szatmariová (ročník 1957) se narodila v Krásném u Šumperka. Dětství prožila v romantickém prostředí rozlehlého starobylého mlýna, usazeného mezi strmými skalnatými svahy porostlými mohutnými smrky a mezi horskou říčkou. Právě tady našla prvotní a nekonečný zdroj inspirace pro svou pozdější tvorbu. A to nejen výtvarnou, ale rovněž básnickou, jíž se během posledních let také intenzivněji věnuje.
„Ty básně jsou jen další místnůstka v duši, a přiznám se, že je píšu i sdílím s ostychem,” mluví o své básnické tvorbě.
A byl to právě její kamarád, herec Jiří Bartoň, který její verše na vernisáži s velkým úspěchem recitoval. Vytištěné básně Anny Szatmariové jsou ostatně součástí její šumperské výstavy.
Anna Szatmariová je autodidaktem, v Zábřehu na Moravě absolvovala obor zahradnictví. Výtvarné vlohy projevovala od základní školy, zejména malování se postupně stalo jejím velkým koníčkem. S přestávkami se mu intenzivně věnuje několik desítek let. Vedle malby vytváří například kombinací různých materiálů také loutky – surreální bytosti z pomezí snu a reality.
