Hlavní obsah

Na větrné rozhledně Houba v Pavlíkově, s duchařským Krakovcem za zády

Novinky, Vratislav Konečný

Jako na vidrholci to profukovalo na pavlíkovské rozhledně, vítr se hnal tubusem od vchodových dveří nahoru na ochoz. Tam přepadl přes zábradlí a posměšně se odfoukl kamsi nad Rakovník. Ač v rozhledně silným zdál se být, nedokázal s nebeskými pobratimy rozfoukat mračnou hradbu na obzoru.

Foto: Vratislav Konečný

Rozhledna na Velké Bukové

Článek

Takže v osmnácti a půl metrech na vyhlídkové plošině jsem se mohl utěšovat, že za ideálního počasí lze popatřit od Ještědu po Přimdu.

Ale i tak stála návštěva rozhledny na Senecké hoře nad obcí Pavlíkov, proslulé galerií vynikajícího grafika Jiřího Anderleho a návsí, při jejímž obejití ujdete přes kilometr a půl, zážitkem. V městysu je též muzeum historických motocyklů.

Výhledová Houba

Rozhlednu  nazvanou autorem Houba projektoval Eugen Točík z brněnské firmy Trignis. Její „klobouk“ tvoří horní vyhlídková plošina ve výšce přes 18,5 metrů, spodní plošina je asi v osmi metrech. Postavena z dřevěných trámů na betonovém tubusu.  

Na panelu u paty moderní výhledové věže se dozvíte, kterak  tu probíhalo cvičení československé armády v době, kdy jsme věřili, že německého agresora ve spolupráci se spojenci dokážeme zastavit. Bitva o horu to musela být přenáramná, útočily tisíce mužů se zbraněmi všech ráží, kulometná staccata plašila zvěř, do toho hypomobilní dělostřelectvo, vynikající lehké tanky, nad Pavlíkovým létaly dvouplošníky. Ukázka síly, ale jen ukázka.

Z ochozu uvidíte, jak je krajina Křivoklátska krásná, rozmanitá, chce to si odmyslet průmyslové objekty nenechat se při příjezdu znechutit tisíci billboardy, kterými jsme dokázali jako snad jediní v Evropě totálně zakrýt výhledy na přírodu.

Cestou k Pavlíkovu jsem minul rozhlednu na Velké Bukové, z ní je výhled na Křivoklát a údolí Berounky, teoreticky ohrožené uvažovanou stavbou přehrady. Betonová lobby by měla cementárny na Berounsku pěkně u nosu, to by se to zaváželo.

Pohádkový Krakovec

Deset kilometrů od Pavlíkova leží zřícenina Krakovce, mého oblíbeného hradu. Miluju ho nejen pro jeho účast v dětské komedie Ať žijí duchové! ale i pro objekt sám. Dokáže uklidnit, nabít energií, a když budete mít štěstí a kastelán Jiří Sobek bude mít trochu času a začne vyprávět, máte o zážitek postaráno. S hradem žije skoro už dvacet let a potřeboval by dalších minimálně dvě stě. Jeho tvrzení. A uvěřitelné. Krakovec je učebnice středověké architektury. Odehrává se ti řada kulturních akcí, koncerty, básnická čtení, ale i bohoslužby.

Krakovec vlastnila jedna z rozporuplných osob středověku - Jindřich Lefl z Lažan. Zpočátku velký příznivec kalicha, ochránce Jana Husa, jemuž na hradě poskytl útočiště, zemřel před 595 lety jako křižák pod Vyšehradem na straně Zikmunda Lucemburského.

Lažanský byl kumpánem Václava IV., alkoholika. Aby se mu dostávalo peněz, král ho povýšil na vratislavského hejtmana. Krakovec s panstvím koupil v roce 1410 za 2500 kop českých grošů, o 3 roky později přikoupil Náchod, který vyměnil za Bechyni. Po Václavově smrti se přidal na stranu jeho bratra Zikmunda.

Křivoklátsko je nádherné, mělo by zůstat zachováno. Z pavlíkovské rozhledny se o tom přesvědčíte, parkovat se dá pod věží, takže i pro pohodlné, nebo méně pohyblivé. Po nás potopa je špatné řešení.

Reklama

Výběr článků

Načítám