Článek
Svatojánská noc a slunovrat
Dvacátého prvního června nastává doba slunovratu, což byl den, kdy slunce dosáhlo vrcholu své roční vlády a pomalu začínalo slábnout. Zároveň tímto dnem začínalo léto, čas tepla, plodnosti a naděje v bohatou úrodu.
Původ slavení pochází z dob pohanských, kdy si naši předci všimli, že tímto dnem ztrácí slunce svou moc, a proto se snažili slunci nějak pomoci v získání či doplnění jeho slábnoucí moci. Slunce hrálo vždy velmi důležitou roli v jejich životě. Slunce díky svému světlu a teplu vládlo zemi přes den a noc podle představ našich pohanských předků skrývala mnohá tajemství.
Vzhledem k výjimečnosti svatojánské noci se mělo za to, že ožívají tajemné síly a země vydává své poklady. Rozestupovaly se skály a otevírala země. K nalezení takového místa bylo zapotřebí nalézt kvetoucí kapradí.
Takzvaný starý slunovrat se slavil o pár dní později, jako svatojánská noc z 23. na 24. června. Zapalovaly se svatojánské ohně, přes které skákali mladí i staří pro udržení zdraví, nad kouřem z ohně se nakuřovaly byliny a ty se pak zavěšovaly v domě pro ochranu a žehnalo se jimi dobytku a polím. Popel z posvátného svatojánského ohně se odnášel na pole a do sadů, kde se jím rituálně pohnojila půda.
Čarovné koření
Během svatojánské noci se také sbíralo devatero bylin. Devatero svatojánských bylin nemělo pevné určení, měly se ale sbírat na devíti různých místech; posvátné číslo devět je totiž číslem výjimečné síly a moci. Mezi svatojánské byliny patřilo v první řadě kapradí, které v tuto noc vykvétá a modře světélkuje a z jehož výtrusů se uhněte takzvaný lesní vosk působící jako silné afrodiziakum. Důležitou svatojánskou bylinou byla také třezalka, která roní krev svatého Jana.
Chtělo-li svobodné děvče vědět za koho se provdá, natrhalo v předvečer svátku Jana Křtitele devatero kvítí – kopretinu, růži, smolničku, chrpu, rozchodníček, čičmudíček, mateřídoušku, fialku a zvonek a to aniž by přitom promluvilo nebo se ohlédlo. Večer si devatero kvítí dalo pod polštář a ve snu se ji prý zjevil její vyvolený.
Studánky se zdobily květinami
Velice důležitou úlohu hrála také voda. Prameny a studánky pod ochranou staroslovanské bohyně Vesny jsou vstupem do jiného světa, světa přírodních bytostí a duchů. Studánkám se věnovala zvláštní pozornost, vyčistily se a ozdobily květinami s pěkným poděkováním. Často také studánky dostávaly dary: mince, korálky, sošky dokonce i zlato.
V předvečer svatojánské noci se lidé vypravovali k prameni, který obdarovali a odnesli si jako drahocenný dar zázračnou vodu. Noční koupel ve studánce zaručovala zdraví a ochranu před uhranutím, a projít se v ranní rose po východu slunce následující po svatojánské noci bylo nutností!
Pranostiky našich babiček napoví
Na svatého Jána, noc není žádná.
O svatojánské noci si dny podávají ruce.
Do svatého Jana se dny prodlužují, po svatém Janu krátí.
Od svatého Jana Křtitele běží slunce k zimě a léto k horku.
(Zdroj: Rok ve svatojánu (Eva Francová) a knižní archiv České tradice)
