Hlavní obsah

Na Starém bělidle vládla Babička, Evropě z Ratibořic kněžna Zaháňská

• Aktualizováno
Novinky, Vratislav Konečný

Babička Boženy Němcové je naším národním románem a autorka je nazývána největší českou spisovatelkou. Ratibořice byly známy především kvůli Kateřině Vilemíně Zaháňské – paní kněžně. Malá Barbora Panklová vyrůstala na dnes již neexistujícím Starém bělidle, které kněžna nechala v roce 1830 zbořit.

Foto: Vratislav Konečný

Gutfreundův pomník Babičky s vnoučaty a věrnými psy, strnulá vize venkovského života

Článek

Panklovi se museli přestěhovat do tmavého téměř sklepního bytu v panském dvoře.

Ratibořice jsou společně s Babiččiným údolím pojímány jako celek, jedná se o značně rozsáhlé území. Už sem nejezdí školní ani odborářské výlety, přesto si Ratibořice drží vysoký standard návštěvnosti.

Začalo to Piccolominim

Kdysi tu stála zemanská tvrz, později přešel majetek na rod Smiřických. Po Bílé hoře získal náchodské panství s Ratibořicemi italský rod Piccolomini, Ferdinand II. se odvděčil pomahačům v utužování katolizace v českých zemích rozdáváním statků prohravších protestantů.

Náchod vlastnili pánové z Lípy, Adama Erdmana Trčku společně s jeho švagrem Albrechtem z Valdštejna zavraždili v Chebu. Majetky byly obrovské, císařská ruka otevřená. Lorenzo Piccolomini nechal v Ratibořicích postavit barokní zámeček, letohrádek sloužil jako letní sídlo a lovecká vila.

Paní kněžně leželi mocní u nohou

„Říká se, moje drahá Vilemíno, že Ratibořice se zapíší do stránek historie. Toto místo se stává diplomatickým centrem Evropy v době, kdy se nebohá Evropa stala shromaždištěm všech těžkostí světa…“ píše se v dopisu knížete Klemense Metternicha, který, ač do vévodkyně Kateřiny Vilemíny zamilován, si ji nikdy nevzal.

Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská (1781 až 1839), šlechtična a vynikající politička, zdědila Náchod a Ratibořice v roce 1800 po svém otci Petru Bironovi, vévodovi kuronském a zaháňském. Byla krásná, bohatá, vtipná, a politicky jí to myslelo. Evropu sužoval Napoleon, jeho tažení byla vítězná, ale za obrovských ztrát, všichni už byli válkami vyčerpáni. Chtěli mír.

Paní kněžna z Babičky, jak ji popisuje Němcová, zapůjčila ratibořický zámek k jednáním rakouského kancléře K. Metternicha a ruského cara Alexandra I. Do hry vstoupilo i Prusko. Okouzlující kněžna svým šarmem přispěla k jednáním na nejvyšší úrovni.

Barunkou Panklovou se v Ratibořicích setkala v roce 1820, později Němcovou finančně podporovala v jejím nelehkém životě.

Ratibořice vévodkyně nechala přestavět v letech 1825 až 1826 ve stylu empíru. Součástí přebudování se stal i rozsáhlý krajinářský areál v údolí Úpy.

Schaumburgská prosperita

Postaven byl i skleník a lovecký pavilon. Zámek v dnešní podobě je zařízen, jak ho opustili poslední majitelé náchodského zámku a velkostatku Ratibořice hrabata Schaumburg-Lippe. Ti zakoupili panství v roce 1840, dnešní podoba je výsledkem jejich poslední přestavby. O panství se velmi starali, přispěli k prosperitě regionu.

Ratibořice mají zvláštní kouzlo, jedním je návštěva zámku, druhým pak putování po stopách románových postav – návštěva Rudrova mlýna, nezapomenutelný pomník Babičky a dětí, a poté cesta k roubence jíž se říká Staré bělidlo. Většinou se návštěvníci obracejí u splavu, někteří pokračují k altánu na Rýzmburku. Ten je ale ostudou. Kdysi památník, nyní doupě.

Reklama

Výběr článků

Načítám