Článek
Byla to armáda, kdo podtrhoval prestiž politiků, v Gorbačovových časech opomíjená, nyní opět v popředí. K 50. výročí vítězství nad nacismem areál otevřel bývalý ruský prezident Jelcin.
V obří budově na obrovském prostranství jsou ve sbírkách od uniforem, řádů, plukovních zástav a dokumentů a osobních zbraní všechny možné předměty, včetně osobních, které se vztahují k různým sovětským vojenským činitelům, v podzemní části jsou velmi realisticky vyvedená dioramata znázorňují např. setkání frontových vojsk po obklíčení Stalingradu nebo závěrečné boje v Berlíně.
Potkal jsem tu několik veteránů války, stále jich ubývá, ověnčených řády, vděčných za cigaretu nebo lahev piva. O válce dokáží vyprávět hodiny. A nadávají na současné poměry.
Prostranství slouží k různým oficiálním shromážděním a přehlídkám. Všemu vévodí obrovský sloup, ve tvaru bajonetu, vysoký 141,8 metru, každých 10 centimetrů znázorňuje den války, podobně je to i s fontánami okolo, také mají stejný počet trysek. Na sloupu je také 25tunová socha bohyně vítězství Niké.
V areálu najdete pravoslavný kostel, křesťanský chrám, synagogu a mešitu. Mají symbolizovat, že v armádě bojovali nejen ateisté. Za budovou je areál s technikou: najdete zde nejen sovětské stroje - migy, jaky, iljušiny, „čajky“, bombardovací tupolevy, ale také velké množství tanků a děl. Je zde i technika, kterou dodávali spojenci v rámci vojenské pomoci.
Velmi zajímavým exponátem jsou části obrněných vlaků a hlavně železniční dělo ráže 305 značené TM-3-12m „Alexandr“, které bylo instalováno na baterii číslo 9 na poloostrově Hanko, na rusko-finské frontě. Vzpomenul jsem si při té příležitosti na obrněný vlak ve slovenském Zvolenu.
Kromě pozemních zbraní a letectva je tu ještě velká vodní nádrž, na které jsou exponáty námořní a říční techniky, ponorkové věže, útočné čluny a další.
