Na jihočeském Helfenburku hrál dudák k tanci čertům

Jednou se vracel domů, tu mu cestu zastoupil u Helfenburku černý chlap a požádal, aby šel na hrad zahrát jeho kamarádům. Dudák neodmítl a najednou zjistil, že hraje do tance kocourům a jeho kotě je mezi nimi.

Z hradu zdrhnul, kotě doma zmizelo a dudavý muž byl přesvědčen, že se ho zmocnily osoby pekelné. Od té doby neměl rád kočky a na hrad už ani nepáchl.

Jihočeský Helfenburk, nacházející se u Bavorova, stojí na rozdíl od svého severočeského jmenovce na kopci. Rozsáhlá zřícenina přitahuje každoročně tisíce návštěvníků, kteří využívají především její věže jako rozhledny.

Hrad postavili v letech 1350 - 1360 Rožmberkové, bratři Jošt, Petr, Oldřich a Jan na ochranu nedalekého Bavorova. Povolení ke stavbě jim udělil Karel IV., jehož doprovázeli do Říma při korunovační cestě.

Hrad byl dobýván, nikoli ale dobyt, nezdolali ho ani husité. Rožmberské spory s okolními městy vedly k neustálým nepokojům v kraji. To stálo hodně peněz, na údržbu hradu moc nezbývalo, nakonec ho prodali bratřím Vlčkům z Čenova.

Václav Vlček se z prostého hejtmana vypracoval do hodnosti polního velitele se slušným majetkem. Byl dobrý stratég a specialista na obranu, Helfenburku nechal zesílit hradby a zbudoval okrouhlé bašty se střílnami. Pozoruhodností hradu jsou tři za sebou jdoucí brány.

Rožmberkové nakonec hrad znovu získali, ale patřil mezi chudší stavby s menší vybaveností i posádkou. Rožmberkové už trávili čas na Kratochvíli, byla jiná, renesanční doba. Nakonec Petr Vok prodává roku 1593 Helfenburk Prachaticím, hrad pustne, Vok odchází z Krumlova na zámek do Třeboně.

Po Bílé hoře ho městu zkonfiskovali, nějakou dobu patřil Eggenberkům a Schwarzenberkům. V roce 1922 se stal majetkem státu, o 10 let později ho získal Klub československých turistů, ti nechali z věže zřídit rozhlednu a opravili částečně hradby. Z věže uvidíte hlavně Šumavu, Kleť, Libín s rozhlednou, Boubín, Písecké vrchy a Temelín.

Pod sebou, když zdoláte 83 schodů 15metrové jižní strážní věže, máte další válcovou věž, zbytky třípatrového paláce, poslední patro mělo být dřevěné, a opevnění bašt zbudované Vlčkem s ruinami hospodářských budov. Občerstvení najdete na hradě, pobíhají tu ale i ovce a kozy, takže citlivější nátury se diví, když mají na podrážce bobek.

Hrad vlastní město Bavorov.

Jedna z pověstí praví, že tu našli jihočeského Mauglího. V 17. století se na ruinu uchylovali bezdomovci, sirotci, ztracené existence. Našli tu chlapce zarostlého jako opice, divokého, který se živil lesními plody, kořínky a drobnou havětí. Údajně se ho podařilo částečně zcivilizovat.

Samozřejmě nechybí ani zmínka o pokladu. Jakmile se ho ale někdo vydal hledat, narazil na ošklivého pidimuže, který prospektora zahnal.

Na hradu se pořádá mnoho kulturních akcí, nádherné je Žehnání koním. Koně k hradu patří a jejich každoroční žehnání je nesmírně fotogenické.