Hlavní obsah

Na hrad Krašov jezdili cisterciáci "zapařit"

Novinky, Vratislav Konečný

Temně kalná Berounka rychle plyne od Liblína pod zříceninu Krašova. Hladina je obvykle plná vodáků, dnes jako by všichni spali. I zřícenina, založená kýmsi z Hroznatů, je osiřelá. Kýmsi píši záměrně, vedou se spory, který z nich to byl. Jetřich nebo Sezema? Každopádně hrad to byl festovný.

Foto: Vratislav Konečný

Přes příkop se ke hradu bylo možno dostat jen popadacím mostě

Článek

Přemyslovec Václav I. pobýval na nedalekém Týřově, jeho klid střežil Krašov, zároveň chránil suchozemskou i vodní obchodní stezku. Hrad má tak pohnutou historii, že je téměř ukázkovou učebnicí dějin. Důkladně opevněný objekt, s vysokou obrannou věží, byl od případného nepřítele oddělen padacím mostem. Líté boje tu probíhaly za panování Přemysla Otakara II. Hroznata, vysoký úředník u dvora, bránil majetek proti Vítkovcům, přívržencům Záviše z Falkenštejna.  

V době husitských válek, kdy majiteli byli katoličtí Kolovratové, nechali vystavět na přístupu menší pevnost Hrádek, aby zmírnili dostřel husitských praků a balist. Kopce v okolí byly bez stromů, aby nepřítel nemohl nepozorovaně proniknout ke hradu. Velkou proměnu zažil hrad za renesance - stal se naprosto soběstačným. Dozvíte se to z informačních tabulí kolem příchodu ke Krašovu.

Soběstačné území

Na potoce stály dva mlýny, vodu přiváděly důmyslné kanály, panstvo nechalo postavit pivovar se sladovnou, hospodu, lázeň, spolu s mnoha hospodářskými budovami. Na stráních zřídili chmelnice a zahrady, byla tu kovárna, hospoda, pivovar. I na hradě došlo k mnoha přestavbám.

Spolek pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašova, který tu působí od roku 1991, se snaží ruinu co nejvíce rekultivovat, najdete zde provizorní noclehárnu, v sezóně občerstvení. 

Třicetiletá válka zplundrovala okolí, na Krašov byli i kumáni, bojující za švédský žold, krátcí. Totálně ale vypálili předhradí. V 17. století je Krašov v rukou cizí šlechty, páni si počínají velmi krutě, z panství se snaží vyždímat, co se dá. Nejhorší byl Franz Misseroni, toho zabil lednický kovář, který hájil svou ženu.

Cisterciáci se na hrad jezdili nachmelit

Hrad pod dalšími majiteli zvolna chátral, zájem o něj projevili mniši z kláštera v Plasech. Opat Tyttl ho nechal v roce 1701 upravit jako cisterciáckou letní rezidenci. Dvakrát ročně sem přijížděli, následovaly velké honitby, tancovačky a popíjenda. Radovalo se s nimi široké okolí, žíznivý mnich byl dobrým příkladem.

Krašov byl v té době naprosto funkční. Pak přišly josefinské reformy, řády se zrušily. Majetek byl vyklizen, zdivo pobořeno, sloužilo jako stavební kámen. Roku 1800 je zaznamenán jako ruina. V 20. století se o ruinu začali zajímat vlastenci, učitelé a lidé z okolí. První výlet sem podnikli v roce 1909, ustavili spolek na záchranu hradu. Uspořádali sbírku a vybrali téměř 40 tisíc. Vykoupili ho od majitele plaského panství, který o ruinu neměl zájem.

Stojím na hradbách opatřených prknovým zábradlím, vyhlížím lodě na Berounce, které stále nejedou. Pode mnou se rozkládá hrad ze země po desítky vyhrabávaný, nyní zpevněný, ač ruina, zase v krajině pyšný. Krašov byl krásný, tedy stále je, díky nadšencům, kteří to nikdy nevzdali.  

Reklama

Výběr článků

Načítám