Článek
Obzvláště od jara do podzimu jsou jezero a in-lineová dráha doslova v obležení. Bohužel je však nutné konstatovat, že někteří z rekreantů musí asi po sobě všude zanechat nějakou tu stopu. Zde tak převážně činí prostřednictvím odhozených plastových lahví či igelitových pytlíků od různých pochutin. I letos jsme se tedy rozhodli ukázat přírodě, že všichni lidé nejsou stejní a znovu jsme vyslali do éteru „SOS“.
I tentokráte jsme, a znovu oprávněně, spoléhali na lidské zdroje ze zájmových organizací ve městě. Více jak čtyřicítku účastníků pak tvořili tradičně především zástupci ŠVK Habartov, Pionýrské skupiny - desátníka S. Roubala, Junáckého střediska Dýmka Habartov, a hojněji byli pro letošek zastoupeni i sportovci z AC Lítov.
Dopoledne bylo mrazivé a krajina se utápěla v chuchvalcích mlhy, a tak jsme se rychle přesunuli z autobusového nádraží ihned k jezeru, kde jsme se s vervou pustili do díla. Tradičně jsme se rozdělili na dvě skupiny a postupovali jsme proti sobě. Trvalo nám něco přes hodinu, nežli jsme se zase setkali. Mezitím však útroby igelitových pytlů spolykaly vše, co do přírody nepatří.
Nutno podotknout, že objem nashromážděného odpadu zhruba odpovídal tomu loňskému, a tak se snad již provždy nebude opakovat ono množství z prvního roku, kdy jsme nebyli ani schopni vše shromáždit na jedno místo.
Všem zapojeným sběračům patří díky a snad nám vypomohou i napřesrok.
Po krátkém rozloučení mne a ještě dalších pět mužů čekal nemilý přídavek. Na popud Z. Lorence jsme se vydali směrem k Lítovu, kde se údajně nachází asi dvacítka pneumatik. Ty jsme chtěli ještě také shromáždit u cesty pro odvoz technickými službami. Když jsme však dorazili na místo určení, tak jsme po zevrubném průzkumu přišli na to, že počet opotřebovaných pneumatik je zde zhruba čtyřnásobný. Lidská bezohlednost a tupost se tak opět ukázala v plné síle.
Asi za půl hodinky jsme měli pneumatiky vytahány z křoví a poskládány, a tak jsme i my mohli zamířit zpátky domů. Takových míst bude bohužel asi v našem okolí více a my nemůžeme a asi ani nechceme být pořád a všude.
