Článek
Hudba je spjata s existencí člověka od nejútlejšího věku. Prvním zvukem je ukolébavka, první úsměv při zvuku chřestítka. Později lidové písničky a říkanky se stávají ucelenými výrazovými prostředky dětí. Při doprovodu bubínků, chřestítek a dřívek vznikne snadno pochopitelná harmonie melodie a rytmu. Bubnováním se dá i vybít nadbytečná energie neposlušnosti a vzteku. Bubny a Orffovými nástroji jsou v současné době vybaveny mateřské školy, hudební učebny základních škol i základní umělecké školy.
Z dávné doby známe význam různých zvuků, zejména bubnů k upozornění na různé události: obecní hlášení, vojenské verbuňky apod. Zvuk a rytmus patří i k etnické hudbě všech kontinentů, kde je doprovázen tradičními nástroji. U nás je nyní oblíbený v koncertním podání a jako zpestření programu různých akcí.
Postupem věku si každý zafixuje svoji oblíbenou hudbu, která dokáže zbavit psychického i fyzického napětí. Je to zamilovaná písnička, skladba, rytmus, které přinášejí pocit radosti a optimismu.
Tento příznivý účinek neušel pozornosti medicíně dávných dob, kdy najdeme zmínku o vyléčení z depresivních stavů krále Saula hrou na harfu. Koncem 17. století pak vzniká nová ucelená koncepce pod souhrnným názvem muzikoterapie. Ve 20. století se stává univerzitním oborem. Cílené působení zvuků a hudby se používá v psychiatrii, ale i po prodělaných nemocech k správnému dýchání, mluvení, prostě k všestrannému uvolnění. V současnosti se muzikoterapeutické metody staly i účinným nástrojem společenského života.
Tak např. v Domově důchodců v Ústí nad Orlicí vedoucí oddělení přímé péče, Karolína Staňková, se věnuje dvaceti seniorům od 54 do 90 let, kterým s pomocí muzikoterapie umožňuje nejen relaxaci a pohybová procvičení, ale hlavně společenské vazby. Jedná se o poslech hudby a s ohledem na fyzické možnosti i její provozování.
Setkání začíná dechovým cvičením a oblíbenou lidovou písničkou. Poté následuje praktická část, kdy se původně začínalo s pokličkami a vařečkami, nyní byly zakoupeny dvě sady Orffových nástrojů (činely, zvonek, tamburína, buben, dřívka a rumba koule). Jsou to jednoduché nástroje, které umožňují procvičení ztuhlých prstů a zápěstí. Pak si účastníci ještě zahrají na dirigenty. Zklidněním je relaxace s povídkou a na rozloučenou společná lidová písnička.
S obdobnou aktivitou se můžeme setkat v Domově pod hradem Žampach, kde vznikl tímto způsobem hudební soubor Barbušáci. Rozvojem estetického cítění a fantazie vytvořili pásmo, ve kterém hrají a zpívají nejen pro vlastní radost. Tuto svoji činnost reprezentují při kulturních akcích i mimo domov, kdy se účastnili i dožínek v Polsku.
I pro osamělé ve vlastních domovech je snadná pomoc. Stačí sklenička a lžička, nebo kastrol a vařečka, k tomu puštěná televize a melodickou skladbu doprovodit rytmickým cinkáním nebo mluvené slovo výhružným bubnováním. Jarní apatie je tak zapomenuta.
