Hlavní obsah
Nové černošínské muzeum je v rozkvětu. V letošním roce dojde k rozšíření expozice. Foto: Martina Sihelská

Muzeum v Černošíně vzniklo záchranou starých sbírek

V letošním roce to budou už dva roky, co zahájilo svou činnost malé muzeum v Černošíně. Vzniklo v bývalé faře, v budově, která málem padla za oběť jako nevyužitelná. Tento názor se však nelíbil Miroslavu Plincelnerovi, a rozhodl se za objekt bojovat. A měl k tomu i pádný důvod.

Nové černošínské muzeum je v rozkvětu. V letošním roce dojde k rozšíření expozice. Foto: Martina Sihelská
Muzeum v Černošíně vzniklo záchranou starých sbírek

V jeho soukromé sbírce je spousta starých historických kousků, ke kterým se váže mnohé z černošínských původních řemesel. Rozhodnutím tehdejšího zastupitelstva získalo město jednu z nejstarších původních budov do svého majetku.

A tak bývalá fara změnila tvář, vrátila se k téměř původnímu vzhledu, dělníci strhli sádrokartonové desky ze stropních dřevěných trámů, očistily se omítky, opravily dřevěné podlahy a okna, původní trámy, dveře a zárubně prošly opatrným ošetřením. Muzeum se pak slavnostně otevřelo v roce 2014 za tehdejšího starosty Jana Grigara.

Tradice muzea v Černošíně je spjatá s povýšením na město před 140 lety, ale spíše také se zdejším archivem. Muzeum mělo vlastní sbírky i knihovnu a fungovalo až k roku 1954. Pak došlo k dlouhodobému uzavření. Sbírky byly odvezeny z velké části do stříbrského muzea a mnoho exponátů se poničilo.

„Ale teď máme další šanci a doufám, že trvalou, neboť ten krásný prostor vysloveně volá po takové historické expozici. Zatím máme v provozu jen čtyři místnosti, ale od dubna bychom rádi uvedli do života ještě další tři. Většina prostor by měla sloužit stálé expozici a jedna místnost bude pro putovní výstavy,“ uvedl nynější starosta a průkopník muzea Miroslav Plincelner.

Expozice se velkou částí váže přímo k historii města a okolí. Tematický scénář a jeho budoucí náplň je velmi rozsáhlá. Starosta však doufá, že se v Černošíně postupně podaří vytvořit smysluplnou prezentaci sbírkových předmětů. Místní obyvatelé také přispěli, ale většina sbírky je přímo z rukou zakladatele.

„Mám staré věci rád, nemohu je vidět někde ležet u popelnice, nebo ladem na půdách. A ti lidé to tu vědí, tak mi občas sami něco donesou a udělají mi tak velkou radost. Černošín byl v podstatě místem, kde kvetlo ševcovské řemeslo. V 19. století tu pracovalo na 180 ševcovských řemeslníků. Byla tu koželužna a továrna na výrobu obuvi. Proto máme i část expozice, kterou jsme věnovaly právě vzpomínkám na toto období. Dokonce zde máme i figurínu ševce, které se občas i návštěvníci leknou a pozdraví ji,“ říká se smíchem starosta, který sám z rodiny ševce pochází.

„Můj otec byl ševcem, přišel sem po válce. Vlastně všechno to nářadí, co tu je v expozici, jsem celé desítky let schraňoval doma a pečlivě připravoval na to, že jednou snad budou v nějaké expozici. Doufám, že díky tomu si nová generace uvědomí, co zde dříve bývalo nejvíce, vždyť dnešní školáci to snad ani netuší,“ říká starosta, když opatrně ukazuje nářadí po tatínkovi.

Černošínské muzeum se postupně rozrůstá nejen díky zakladateli, ale i díky tamním obyvatelům. „Občas někdo přijde a řekne: „Ty, Míro, já našel ve sklepě to a to, já to asi vyhodím, nebo bys to chtěl?” No, jasně, že chtěl, všechno má svého ducha a svou informaci. Já si s tím pak doma pohraji pár hodin, většinou se to musí čistit různými preparáty, pak nablýskat, nebo ošetřit před dřevomorkou a podobně. A pak na to koukám a říkám si, jaká je to krása, co všechno se dříve umělo udělat, jaký to byl kumšt,“ usmívá se Plincelner.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků