Článek
Martine, proč jste se rozhodl zdolat právě Bajkal?
Procestoval jsem spoustu zemí se spacákem, stanem a ešusem. Vždy jsem jezdil za dobrodružstvím. V roce 2012 jsem se začal zajímat o horolezectví a narazil jsem také na články dvou cestovatelů – Václava Sůry a Pavla Blažka, kteří jako první Češi přešli Bajkal. Jak jsem se o toto téma začal víc a víc zajímat, tak jsem také objevil stránky cestovatele Marka, který už byl také párkrát na Sibiři a hledal parťáka pro svou další expedici. Tak jsem mu napsal. A i když se naše cesty na Bajkale rozdělily a já přešel zamrzlé jezero sám, tak jsem rád, že jsem expedici podnikl.
Jak jste se na cestu připravoval?
Jako na klasickou expedici. Musíte být ve fyzické i psychické kondici. Třikrát týdně jsem chodil do posilovny. Připravoval vybavení na cestu i potraviny. Výbavu jsem se snažil mít od českých firem.
Jak jste na Sibiř cestovali?
Šest dní vlakem. A byla to obrovská zkušenost a nezapomenutelný zážitek. Nastupovali jsme v Bratislavě, přestupovali v Moskvě, takže byl čas i na procházku po Rudém náměstí, a pak z Moskvy po transsibiřské magistrále do Severobajkalsku. Nazpátek jsem cestoval sám. To už jsem byl hodně unavený, ale šťastný, že jsem dokázal přejít sám Bajkal. Co mi na cestě vlakem ale nevyhovovalo, tak to byla ta teplota. Třicet stupňů bylo fakt moc, ale Rusové jsou na to asi zvyklí.
Co ruština, uměl jste alespoň pár slov před cestou na Bajkal?
Vůbec nic. Snad jen pozdravit. Na lavičce na nádraží v Bratislavě vedle mne seděly Rusky a já jim vůbec nerozuměl a říkal jsem si – kam to vlastně vůbec jedu. Ale po tom měsíci a půl jsem se docela zdárně domluvil a lidi na Bajkale mi nevěřili, že jsem se v Čechách neučil rusky.
Co pro vás bylo na expedici nejtěžší?
Já jsem vlastně nic hrozného nezažil. Ale asi nejtěžší a zároveň nejlepší bylo to rozhodnutí, že půjdu dál přes celý Bajkal sám. Rozdělili jsme se s parťákem Markem, protože se časem ukázalo, že on měl jiný plán a naše záměry byly rozdílné. Zároveň to byla i ta nejlepší věc, že jsem se rozhodl jít dál sám. Bajkal není opuštěné místo, občas je i telefonní signál, potkával jsem lidi, popovídali jsme. Ale ve skutečnosti jste tam sám a kolem vás jen led.
Pro vás jako fotografa to musel být na Bajkale ráj.
Fotek mám asi 1500 a taky jsem dělal krátká videa. Některé z nich budu promítat přímo na přednášce a plánuji také udělat výstavu fotek.
Co vás nejvíc láká na cestování?
Svoboda. Cestování mi dává neskutečnou možnost rozvíjet se, poznávat sám sebe i lidi kolem sebe v těch zemích, poznávat nové kultury. Baví mne potkávat moudré lidi a čerpat z jejich moudrosti a učit se tak.
Cestovatel se o své zážitky podělí s posluchači. Beseda Bajkal - fascinující oko Sibiře se uskuteční ve čtvrtek 29. května od 18 hodin v mikulovské galerii Efram.