Článek
Pod plátnem s popiskou Arsenal – Třetí presso visí list papíru nadepsaný Výkřik do ticha. „Jak bičuješ mou hořící mysl, ty krutá lásko nenaplnitelná, jak trýzníš mé zubožené tělo, ty divá múzo neuchopitelná, jak pleníš mou toužící duši!“ Co nesdělil štětec, dopovědělo pero. Podobných výjevů nabízí od čtvrtka město pod Pálavou celou řadu.
„Moje obrazy a Janova poezie se rodily nezávisle na sobě. Čirou náhodou jsme se seznámili a mně se do ruky dostaly jeho básně. Když jsem je četl, hned jsem si vybavoval, ke kterému z obrazů by se která hodila. Tahle dualita obrazy – básně měla zpočátku jenom písemnou podobu. Až později jsme se rozhodli zrealizovat první společný projekt. Tuto výstavu,“ shrnul na vernisáži Roman Šafránek.
Název se podle něj objevil sám o sobě. „Jedna hrobka, dva autoři, tři pressa, čtyři podsérie, pět smyslů. Z toho může vzniknout jenom Chumelenice,“ usmíval se výtvarník, který představil svoji poslední řadu obrazů. Tvoří ji osmadvacet maleb, každou z nich přitom doprovází báseň ze sbírky Toužebná volání mlčící krajiny. Nezůstalo ale nakonec jen u maleb a veršů.
„Propojení dvou různých uměleckých odvětví je přinejmenším inspirativní. A jelikož působím zejména jako hudební skladatel, napadlo nás přidat ještě třetí složku, a to hudbu. Speciálně pro tuto příležitost jsem proto složil skladbu s názvem Bledý měsíc a věnoval ji manželům Šafránkovým,“ doplnil autor poezie Jan Meisl.
Jeho melodie se výstavními prostory Dietrichsteinské hrobky ponese po celou dobu trvání výstavy, tedy do 27. září. Kdo si tvorbu obou umělců bude chtít připomenout i později, může si pořídit zvláštní katalog, který nabízí fotografie vystavených děl i přepisy básní.
