Článek
J. N. Nestroy měl jít ve šlépějích otce, stát se právníkem. Nestalo se, zvítězil talent a směřování ke světu divadla. Mladý umělec se úspěšně uvedl jako operní zpěvák, stále více však tíhl ke komediálním rolí v činohře.
Připomenutí v jeho herecké dráze zaslouží angažmá v Brně (1825-1826). Bylo z těch, kde získal renomé, jedním ze stupínků cestou k úspěchu ve Vídni. V hlavním městě Moravy zažil však i trudné chvíle. V komických rolích si nedokázal odepřít své oblíbené, ovšem zakázané improvizace. Dovedly ho dokonce do vězení a přišel o smlouvu s divadlem.
Nestroy je dnes znám především jako dramatik, autor desítek komedií. Některé jsou stále uváděny a oblíbeny u širokého rozpětí publika. Um podat s humornou nadsázkou i nastavením satirického zrcadla postavám a figurkám své doby a místa oslovuje a baví také dnešní diváky.
Jeho komedie při promyšlené zápletce a dějovém spádu s vtipným ostřím vypovídají o lidských vlastnostech, na rozdíl od svých nositelů nestárnoucích, věčných. Komedie a frašky Nestroye navíc prostupuje atmosféra zašlé doby starého mocnářství.
To vše v hojné míře nabízí brněnská inscenace Pro nic za nic. Dramaturgie MDB ji logicky zařadila na závěr kalendářního roku, kam zvlášť náleží. Tím samozřejmě příděl potřebné každoroční porce dobré zábavy a ozdravného smíchu nekončí. I v roce novém, jako v každém jiném divák uvítá „kus“, který osloví vtipem a přinese vydechnutí od starostí všedních dní.
Nestroyovo Pro nic za nic je svižnou komedií s dovedně spletenou zápletkou mistra svého oboru. K rozuzlení spěje divák veden autorem a inscenátory v doprovodu ústřední dvojice potulných herců (Jan Brožek a Aleš Slanina) a řady dalších důležitých a pěkně ztvárněných postav a postaviček. Projde s nimi sérií komických situací s množstvím omylů a nedorozumění. Než se vše rozuzlí a vyjasní v poznání, že veškeré to úsilí bylo vlastně opravdu pro nic za nic.
Hra čerpá ze situační komiky, výborná je slovním humorem, vtipnými replikami. Režie (Mikoláš Tyc) směřovala herce k lehké karikaturní nadsázce v projevu slovním i neverbálním. Všichni aktéři jsou tak "stylově sladěni", přitom charakteristikami postav se výborně doplňují. Jsou takto sehraným týmem, každý bez ohledu na velikost role odvádí obdobně hodnotný žádaný výkon.
Komickou účinnost jednotlivých obrazů podtrhuje využití dvou scénických prostor na jevišti. Paralelní děje na sebe vtipně navazují, vzájemně se prostupují. Scéna (Andrej Ďurik) je pojata v duchu doby - někdejších "starých dobrých časů" - a takové jsou i kostýmy (Alexandra Grusková).
S pocitem „pro nic za nic“ nebudou odcházet ti, kteří se vypraví do divadla za komedií z pera pana Nestroye v inscenační úpravě Mikoláše Tyce a Jana Šotkovského. Zásluhu na pěkném představení mají i další, zde již nejmenovaní.
