Článek
Nejen to. Muzikanti hráli do zpěvu i do tance a povolení průvodu i staročeské tradice v obci pod Orlickými horami se muselo hned náležitě oslavit.
Starostka se vzápětí ocitla v kole a uprostřed reje. Spolu s ní slavili kati, vodník i lesní žínka, kuchtík i uklízečka, medvěd, medvíďata i medvědář, ctihodná sestra a bratr mnich, byl tu i šašek, sličná princezna, hrůzu budící gorila, dorazili i hippies či rockeři. Co představovaly některé masky, věděli možná jen ti, co se do nich převtělili, ale nikomu to nevadilo.
Řízná kapela to brala pěkně „od podlahy“ (v tomto případě od asfaltu), zpívali nejen masopustníci, ale i civilisté.
Součástí průvodu v Pohoří byl také pravý český žebřiňák, řízený medvědářem, jehož ovšem doma připodobnili k někomu úplně jinému: „Vybíral jsem z toho, co dům dal. Mám představovat medvědáře a taky trochu i furianta. Když jsem se ale ustrojil, tak mi bylo doma řečeno, že vypadám jako Kecal z Prodané nevěsty. Takže to bude asi Kecal medvědář,“ vylíčil Viktor Mervart.
Medvědář Kecal ovšem na svém voze nepřevážel seno ani právě sklizené obilí, ale dokonale vycvičeného grizzlyho. Navíc prozradil, že během dne naloží i proviant, co dostanou členové průvodu při své pouti vesnicí.
První zastávkou na téměř tříkilometrové trase se stala prodejna bývalé Jednoty stojící hned naproti obecnímu úřadu. Její současný název – Tomáš – leckomu jasně napoví, kým je dnes provozována. A tak se první štace nesla dokonce v česko-vietnamském duchu a veselo bylo od samého začátku.
Pak průvod s úsměvem na líci prošel celou vesnici - nejprve se vydal směrem na Dobrušku, ale ani obyvatelé opačné části Pohoří nezůstali masopustních taškařic ušetřeni.
Nemůže být pochyb, že obnovení dávné tradice v Pohoří byl skvělý nápad. Jen tak dál!
