Článek
Stačilo ještě pár let a mohli jsme být zase o jednu uměleckou památku chudší. Ale tentokrát nemůžeme nadávat, jak se s oblibou občas činí, na minulý režim.
Osvícený a reformní císař Josef II. šmahem zrušil církevní instituce, které se nezabývaly vzděláváním nebo vědou, a tím odsoudil řadu uměleckých děl k zániku. Panovník nebyl až zas tak laskavý, jak bývá líčen. Protože se chtěl vymanit z vlivu své matky Marie Terezie, občas napáchal víc neužitku než prospěchu. Vydal přes 6000 různých nařízení, každý den tedy dvě.
Santiniho genius
Zdálky září okr s bělostí nad okolním terénem. Barvy orýsovávají nádherný kostel, monumentální hmotu citlivě, ale s velkým důrazem položenou v krajině, završenou dvěma věžemi a kopulí.
Kostel tu stál již ve 12. století, později přibylo i opatství. Za třicetileté války bylo zpustošeno. Dnešní podobu dostal, až když se stal opatem nedalekého cisterciáckého kláštera v Plasích Eugen Tyttl. Stavbu zadal Santinimu a ten se předvedl ve své velikosti, jako ostatně na řadě projektů po celé zemi. Projekt byl schválen v roce 1710, stavba se vlekla a kostel byl dokončen až v roce 1751, vysvěcen v roce 1762.
Měl jsem to štěstí, že mě objektem provázela bývalá studentka Sugar B., která mi detailně vyprávěla, jak probíhala před desetiletími rekonstrukce zdevastované stavby.
Plasy byly zrušeny v roce 1784 a odnesla to i Týnice, kterou nikdo neudržoval. V roce 1920 se zřítila kopule a klenby kostelní. Provizorní zastřešení a postupné obnovování ambitů začal provádět Spolek pro záchranu Týnice. Jak je kostel postaven, to uvidíte, až tam dojedete, takovouto památku nelze minout bez povšimnutí.
Objekt slouží Muzeu a galerii západního Plzeňska. Hlavní loď je prázdná, jen s řadou židlí, ale stačí se zahledět na iluzivní malbu od jezuity Kramolína za hlavním oltářem a budete lapat po dechu. Je to opravdu malba, ne skutečnost, je to, jako byste byli součástí hologramu. Popsat se to dá stěží, to musíte vidět. Veni, vici, Týnici.
