Hlavní obsah

Mariánská Týnice, barokní skvost architekta Santiniho, dál září osudu navzdory

Novinky, Jana Vančatová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Památky UNESCO, kostely na Zelené hoře ve Ždáru nad Sázavou a v Sedlci u Kutné Hory, Klášter Plasy, Klášter Želiv, zámek v Chlumci nad Cidlinou, Mariánská Týnice - to jen několik z mnoha významných staveb vrcholného baroka vytvořených geniálním českým architektem italského původu, Janem Blažejem Santini-Aichelem.

Foto: Jana Vančatová

Mariánská Týnice u Kralovic

Článek

Jan Blažej Santini-Aichel se narodil v roce 1677 částečně ochrnutý a chromý, nemohl tedy pokračovat v otcově kariéře a převzít jeho kamenickou dílnu. Přesto se kamenictví vyučil, studoval také malířství; v 19 letech se vydal na zkušenou do Říma.

Po návratu z cest se díky nabytým zkušenostem stal i přes své mládí velmi oceňovaným architektem, který obohatil český a moravský prostor o téměř sto projektů sakrálních, klášterních, palácových i hospodářských. S vytříbeným citem začleňoval stavby do krajiny. Vytvářel prostory s vynikající akustikou a mimořádnými světelnými dispozicemi.

Několik architektonických skvostů jeho barokního stavitelství naleznete také na Plzeňsku. Jedním z nich je i Mariánská Týnice u Kralovic. 

V letech 1711 - 1777 byl podle plánů slavného projektanta vybudován v místě kostela (stojícího zde v různých podobách již několik staletí a patřícího cisterciánskému klášteru v Plasích) areál poutního místa zahrnující barokní Kostel Zvěstování Panny Marie, ambit a probošství. Velkolepá stavba propojovala důmyslně několik objektů.

Paradoxem bylo, že pouhých několik let po jejím definitivním dokončení, byl klášter v Plasích (a tím tedy i jeho probošství v Mariánské Týnici) dekretem císaře Josefa II. zrušen; majetek byl nadále spravován Náboženským fondem, od roku 1826 se stal majetkem Metternichů. Nebyl využíván k žádným účelům, postupně chátral.

Ve 20. letech 20. století došla devastace takové míry, že se zřítila centrální kopule kostela. Při pohledu na dobové fotografie dokládající, v jak zuboženém stavu se tato památka nacházela, se neubráníte pocitům zmaru a smutku. Zároveň se tato událost stává impulsem pro první záchranné práce, které byly završeny až téměř po sto letech - v roce 2010.

Od roku 1952 bylo v prostorách probošství zřízeno regionální muzeum, které zaštiťovalo postupnou rekonstrukci objektu. S nejvýznamnějšími pracemi bylo započato až v 90. letech minulého století – nejnáročnější a nejdelší renovace kostela byla dokončena v roce 2010 - včetně výstavby nové centrální kupole. Celé úsilí bylo završeno vybudováním barokní zahrady v západním ambitu v roce 2014.

Dnes celý objekt slouží jako Muzeum a galerie severního Plzeňska. Dominantou areálu je barokní kostel na půdorysu rovnoramenného kříže s centrální kupolí, zakončenou lucernou s věžičkou, dosahující do výšky téměř 70 metrů. V současné době se tento prostor s nepřekonatelnou akustikou také využívá jako koncertní síň, galerie a místo pro svatební obřady. V loňském roce byla instalována i výjimečně působivá expozice o životě a díle J. B. Santini-Aichela s řadou modelů a projekcí. 

V budově probošství naleznete muzeum zaměřené na regionální  historii severního Plzeňska; moderní prostory vznikly v letech 2009 - 2011 za finanční pomoci EU. V 1. patře probošství se nacházejí zdařilé národopisné expozice plné interaktivních prvků. Otevřeno je celoročně - mimo pondělí.

Reklama

Výběr článků

Načítám