Článek
Její soukromý život byl plný neuvěřitelných kotrmelců. Žádný jiný český interpret neměl tolik titulních stran novin a časopisů, jako právě Iveta, která se už za života stala legendou. Za necelé půlstoletí svého života totiž prožila tolik, co by jinému vystačilo na deset životů.
Na jaře 2019 to bude již pět let, co se rozhodla pro dobrovolný odchod z tohoto světa. Výpravná celobarevná kniha Má dcera Iveta, kterou vydává nakladatelství MV knihy ve spolupráci se společností Borský gastro, přináší na 600 stranách tisíc mnohdy raritních a dosud nezveřejněných fotografií, životní příběh slavné a charismatické zpěvačky, ale i unikátní zpověď nejbližší kamarádky z posledních let Ivetina života Bohunky Vojtěchové, o které veřejnost dosud nevěděla a především obsáhlý, velmi otevřený rozhovor s Ivetinou maminkou Svatavou.
Přestože Svatava Bartošová s novináři nekomunikuje, s blížícími se osmdesátinami udělala výjimku a zrekapitulovala nejen svůj život, ale i život své milované dcery Ivety Bartošové…
„S Ivetinou maminkou, paní Svatavou Bartošovou, jsem se poprvé setkal v červnu 2017, když jsem byl na Valašsku, abych jí řekl, že bych s ní chtěl napsat knížku o Ivetě. Moc se jí do toho nechtělo, aby zbytečně nedrásala pořád ještě čerstvé rány. Nakonec si vzala čas na rozmyšlenou. Celý rok jsem jí volával a občas se za ní i zastavil, než jsme si sedli a ona začala vzpomínat. Knížka Má dcera Iveta vychází nejen k pátému výročí Ivetina odchodu z tohoto světa, ale i k osmdesátinám její maminky. Obě tato výročí připadají na duben 2019,“ řekl jeden z autorů knihy Miroslav Graclík.
Ukázka z knihy – z rozhovoru se Svatavou Bartošovou:
V knížce Neměla jsem se narodit Iveta tvrdí, že Ivana měla pořád navrch a že mohla všechno, zatímco ona si musela všechno oddřít…
„Není to pravda. Nevím, kde na to Ivetka přišla. Iva byla živější a Ivetka zase taková hodná. Měly úplně rozdílné povahy. Vzpomínám si, že Iva vždycky Ivetku chránila, jak ve školce nebo kousek od nás v malotřídce, do které chodily čtyři roky, tak i doma. Bránila ji a nikdy jí nenechala ublížit, z Ivy měli strach i kluci. Jednou mi Ivetku přinesli ze školky s rozbitou hlavou. Spadla na procházce na kámen a museli jsme jet do Nového Jičína k doktorovi, aby jí to ve vlasech zašil. Když padala, tak přímo hlavou na zem, zatímco Iva vždycky hlavu zvedla a neťukla se do ní. Iva byla taková tvrdší a pevnější, zatímco Ivetka byla baculatější a křehčí. Doma měly u stolu na židli polštářek, aby byly vyšší a mohly se najíst a když si Ivetka sedla ke stolu, v momentě spadla na zem, a vždycky na hlavu. Furt jsme ji museli hlídat.
Později, když chodily od páté třídy do školy, která byla ve městě, tedy ve Frenštátě, tak zase všechno vyřizovala Iveta a Iva jí poslouchala a měla ze všeho strach. Najednou se to zvrtlo a otočilo. Byly zvláštní, ale vím, že Iva Ivetku chránila, protože byla slabší a neuměla se tak bránit. Lumír měl doma s nimi tři světy, protože na něj byly dvě a provokovaly ho."
