Článek
Liberecké děti umí pomalu dřív jezdit na lyžích než chodit. O tom se může přesvědčit každý, kdo navštíví Jizerské hory nebo Ještěd. Tramvaj jako jediná na světě vozí pasažéry od úpatí Jizerských hor až k úpatí Ještědských hor.
Z konečné v Lidových sadech vyrážejí na běžecké tratě v Jizerských horách, na svahy Ještědu zase sjezdaři a ti nejodvážnější – skokani. Na Ještědu mají svou historii také skiboby. Zatímco v Jizerkách se děti rozvážně rozbíhají, pod Ještědem se naučí zdolávat sjezdování.
Jezdilo se tady už před sto lety, ale současní lyžaři začínali v padesátých létech a se školou v jednotě Ještěd začali v roce 1960. Jedněmi z prvních cvičitelů byli i manželé Emilie a Jan Schejbalovi, dodnes pracují jako cvičitelé Lyžařské školy Ještěd. Za celý ten čas naučili sjezdovat tisíce dětí. Oba ještě cvičí, ale také rádi vzpomínají.
„Jako mladí jsme jezdili na lyžích z Ještědu přes Pláně až k nádraží, bavilo nás to, a když jsme měli děti, tak jsme to začali učit," vzpomíná paní Emílie. "Za zimu naučíme základům lyžování až šest set lyžařů. Před čtyřiceti léty nás začínala hrstka, od té doby je nás dnes přes sto cvičitelů a pomáhají i další členové lyžařského klubu.“
Na cvičném svahu Skalka mají ještědští lyžaři dětský provázkový vlek, pojízdný koberec, nejnovější novinkou je dětský kolotoč. Svah je vybaven také stanem, kde je možno schovat se před nepřízní, převléknout nebo jen tak posedět a odpočinout. Cvičitelé budují veškerá zařízení převážně svépomocí. Pro provoz cvičiště je však i důležitá spolupráce se Sportovním areálem nebo s Turistickým informačním centrem. Zatímco první poskytuje parkoviště, zasněžování a další hmotné služby, infocentrum poskytuje služby při propagaci a poradenství.
Klienty jsou především děti Liberečanů a to už od dvou, tří let, podle uvážení rodičů. Přijíždějí však také lidé z okolí a ze zahraničí, Polska, Ruska a dokonce i ze Španělska nebo z Afriky či jiných zemí. Mnozí cvičitelé mají mimo lyžařské kvalifikace také pedagogické vzdělání a znají jazyky. Škola nabízí víkendové kurzy nebo prázdninovou výuku, ale nebrání se ani jednorázovým návštěvám.
Na závěr školy připravuje škola pro děti lyžařský karneval, pro děti členů klubu je to pak dětský den, cvičení v tělocvičně, výlety. Cvičitelé a kluboví členové se v průběhu roku účastní brigád při úpravách svahů a dalších zařízení. Oblíbená jsou pravidelná setkání členů, je organizováno školení a informativní schůzky spolu se společenskými akcemi.
Jan Schejbal věří v budoucnost: „Lyžování bude podle nás ještě dlouho oblíbeným sportem, adrenalinové aktivity se uplatní spíše u jednotlivců. Dětem se věnujeme s manželkou přes čtyřicet let, máme je rádi, a pokud nám zdraví dovolí, budeme se jim věnovat ještě další roky.“
