Hlavní obsah

Les Baux-de-Provence: romantické skalní město s hradem a jedinečnou vyhlídkou

Novinky, Petr Hejna

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Návštěva Les Baux-de-Provence dovede turisty procházkou mezi starobylými domky na rozsáhlou náhorní plošinu s impozantními rozvalinami zčásti do skal vtesaného hradu. Soutěsky pod vsí, jedna z nich přímo pekelná, ústí u prostor bývalého lomu, dnes dějiště oslňujícího audiovizuálního představení.

Foto: Petr Hejna

ves Les Baux-de-Provence z hradu

Článek

Více vesnic v zemi galského kohouta se pyšní titulem „Nejkrásnější vesnice Francie“, který je přidělován tamním obcím jako jakási značka kvality, deklarující zajímavost pro turisty, čerpající např. z požadavku na zachovalosti historického rázu minimálně starého centra. A právě Les Baux-de-Provence  do tohoto sdružení po právu patří.

Parkoviště pod obcí nabízí za 5 eur neomezenou dobu stání - mnozí návštěvníci, nemající předem dostatečné informace, či minoucí infocentrum v podhradí, skončí prohlídku tím, že probrouzdají městečkem pod hradem - a vynechají přitom ruiny na náhorní plošině.

Tím sice (někteří záměrně) ušetří několik euro za vstupné na hrad, zato se připraví o možnost probrouzdat impozantním areálem hradu, odkud je jednak jedinečný pohled na vesnici s domy především z 14. - 16. století, ale navíc i do širého kraje. Jako se u nás s oblibou uvádí „při dobré viditelnosti spatříte Alpy“, zde totéž platí o Středozemním moři. I s malým triedrem pak je možno spatřit spoustu detailů na pobřeží.

Plošina, na níž hrad stojí, je bezmála kilometr dlouhá a 200 metrů široká. Mezi zbytky věží (obranu zajišťovaly věže Saracénská, Taravelle a Prokletá) se na ploše sedmi hektarů nachází mnoho do skal vytesaných sklepů, příbytků i teras, zčásti dochovaná je i skalní kaple sv. Kateřiny z 12. století.

Historie hradu je samozřejmě přepestrá, zahrnuje po hrdých létech dvoru lásky a moci za tónů trubadúrských písní i bouřlivější momenty. Např. dávné předchozí dvě dekády trvající léta válečná ve 12. století, po zničení sídla roku 1483 Ludvíkem XI. jeho funkci coby centrum protestanského vzdoru, stejně jako osudové znovuzničení Richeliuem roku 1632. Od té doby se prostory hradu stávají mrtvým městem. Podle legendy pak jeden z prvních držitelů hradu měl být potomkem krále Baltazara, jednoho ze tří biblických mudrců.

Bdělé mysli jistě neunikne příbuznost názvu obce s horninou bauxit, která právě po ní má vskutku pojmenování - úlomek této hliník skýtající rudy (zde roku 1821 objevené) je ostatně volně vystaven.

Pár set metrů od vsi je možno projít si přírodní zajímavost tamního vápencového masivu - Val d'Enfer, neboli Pekelnou soutěsku, jejíž rozervané strmé skály byly údajně, leč uvěřitelně, inspirací pro Dantovu představu pekla. Přímo navazující, přes silnici protilehlý objekt bývalého vápencového lomu skýtá ve svých v nitru hory ukrytých prostorách obrovské překvapení, kterým je audiovizuální umělecká projekce Carrières de Lumières, obměňované tematicky po roce.

Stovka projektorů kouzlí na stěnách, stropech, podlahách i chodbách neskutečně působivé obrazy, podmalované hudbou. Dynamicky se měnící a prolínající obrazy tento rok představují renesanční velikány jako byli a jsou Rafael, Leonardo da Vinci a Michelangelo tak monumentálním, technicky dokonalým a citlivým zpracováním, sladěným s posledním zákoutím lomu, že návštěvník doslova je ohromen tou letitou krásou, zprostředkovanou současnou špičkovou technologií.

Další vizualizace je věnována fantasknímu světu vizionáře Julese Verna, program běží non stop po provozní dobu místa, kde Jean Cocteau natáčel film Orpheova závěť.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám