Hlavní obsah

Legendární Svatojánské proudy pohltila slapská nádrž

Novinky, Vratislav Konečný

Vltava vždy sloužila jako ideální vodní tepna k přepravě všemožného nákladu, zejména soli z Rakouska. Dobové snímky ukazují, jak se postupně ráz krajiny s přibývající civilizací a industrializací vnitrozemí měnil. Dlouhé svazky vorů přinášely k Praze zboží, řeka byla plná malebných úseků.

Foto: Vratislav Konečný

štěchovická přehradní nádrž

Článek

Nejkrásnější, a zároveň nejnebezpečnější pro plavce byly Štěchovické, později zvané  Svatojánské proudy, kaskády v místech, kde dnes stojí přehrada Slapy.

Zmizely pod vodou

Nebezpečná místa nechal upravit ke splavnění za přispění strahovského opata Kryšpína Fuka Ferdinand III. v letech 1640-1643.

Městečko Slapy má zajímavý kostel, připisován je proslulému staviteli Santinimu. Motorová loď vyplouvající z Rabyně, nedaleko  hráze přehrady Slapy, na Ždáň a dále, jede nad kdysi oblíbeným výletním místem Nad Proudy. Na palubě s námi jede velký znalec Vltavy, a hlavně středního toku, fotograf Vojtěch Pavelčík.

Ani nestačím sledovat jednotlivé body, které na břehu i na hladině ukazuje. Sbírá a katalogizuje staré záběry a pohlednice, o řece a zaniklých obcích u ní, i o sochách svatého Jana u Vltavy, vydal několik publikací. Prohlížíme spolu Krajem soutoku Vltavy se Sázavou a Pavelčík vypráví o Svatojánských proudech.

„Pod námi leží hotel Záhoří, kde  v lednu 1935 zavraždili nacističtí agenti německého emigranta Roberta Formise. Z hotelu vysílal protinacistické relace do Německa. Pochovali ho na slapském hřbitově. Za povšimnutí stojí kaple Panny Marie na Rovínku, podle níž se dá určit zatopený hotel, je to orientační bod. Nedávno potápěči spustili nedaleko přehradní hráze na dno do čtyřicetimetrové hloubky sloup se sochou svatého Jána, patrona proudů. Stojí v opět na místě, kde kdysi plavce zdravil," uvádí další podvodní překvapení Pavelčík.

Listuji v jeho knize a snažím se konfrontovat staré fotografie se současnými, tak je dílo koncipováno. Málokdy se zadaří.

Přehrady pohřbily peřeje

Podle Vltavy vedly potahové stezky, na nichž koně tahali proti proudu prázdné šífy, jako burlaci na Volze. Stezky se využívaly i turisticky. Zájem o Svatojánské proudy, nazvané podle Nepomuckého sochy na břehu, se začal prohlubovat na konci 19. století. Pražská paroplavba sem podnikala výlety, Klub českých turistů tu vyznačil svou první značku.  

Vše padlo s výstavbou přehrad, štěchovická byla napuštěna v roce 1943, můžete se do ní jít podívat na exkurzi, v roce 1954 voda slapské zalila řadu obcí vltavského údolí. Zmizely Moráň, Živohošt se rozdělila na Starou a Novou, Županovice, Zvírotice, Vestec, o všech dokáže Pavelčík poutavě vyprávět.

Štěchovické vodní dílo

Štěchovická přehrada s elektrárnou byla vybudována jako druhý článek vltavské kaskády. Stavěla se v letech 1938 až 1947. Má dvě části, nádrž a elektrárnu přímo pod hrází a přečerpávací jednotku vedoucí potrubím na vrchol hřebene nad hrází. Ta je 120 metrů dlouhá, 22,5 metrů vysoká a její plavební komora překonává výškový rozdíl vody o 19.10 metrů a je ve střední Evropě ojedinělá. Elektrárnu spustili v roce 1943. Při exkurzi uvidíte i bývalý velín, halu s turbínami.

Další informace zde.

Reklama

Výběr článků

Načítám