Článek
Pietní akt v letošním roce vzhledem ke koronavirové pandemii proběhl v tichosti bez účasti široké veřejnosti v postupně přicházejících jednotlivých skupinách zástupců z vedení města, Československé obce legionářské Jednota Ústí nad Orlicí, Českého svazu bojovníků za svobodu a Sdružení válečných veteránů České republiky.
Vedle položení věnců u Památníku odboje a pomníku Československých legií byla květy uctěna památka milionů válečných obětí na místním hřbitově, padlých sovětských vojáků a bezejmenných obětí transportu smrti.
Jako každý rok přicházejí s kyticemi i jednotliví pamětníci včetně dětí i vnoučat, aby společně zavzpomínali na smutné i šťastné chvíle dávno minulých let - válečných i dnů příjezdu osvobozující Rudé armády do města.
Jako z dávných pověstí působí vzpomínky pamětníků na šťastný den osvobození. Psal se 9. květen 1945, kdy ztichlé a vystrašené město předchozími událostmi odchodu německých vojsk se probudilo do slunného dne s historickou chvílí. Do města vjelo osobní auto s důstojníky sovětské armády a za nimi dva jezdci na koních.
Radostné výkřiky, nepředstavitelný jásot a hlahol zvonů byly uvítáním osvoboditelů. Sovětský důstojník na vzpínajícím se koni salutoval, přijíždějící vojenská technika, pověstné kaťuše, nepřinášela na hlavních smrt, ale kytice bezu z odkazem mírových dní.
Se smutkem v očích se pak návštěvníci sklánějí nad hrobem tří sovětských vojáků, kteří zemřeli v místní nemocnici na zranění utržené v boji v nedalekém městě Jablonné nad Orlicí.
Neméně smutnou vzpomínku v mysli vyvolává hrob pěti obětí transportu smrti, kdy dva vězni byli zastřeleni přímo před ústeckými občany. Na pomníku je vytesáno pouze identifikační číslo vězně, černá stužka zdobí jejich fotografii někde v daleké zemi.
Tiché místo se záplavou bílých květů na ústeckém hřbitově je místem odpočinku válečných obětí, kde mohou snít svůj věčný sen o svobodném žití v míru, které vybojovali pro druhé a jim nebylo dopřáno.