Článek
Lektor RNDr. Hynek Skořepa z muzea v Boskovicích, podnikl v červnu minulého roku cestu do Gruzie, aby na vlastní oči poznal dávné prameny kultury této země, včetně odlišností od našich tradic.
Gruzie je překrásná a zajímavá země pod majestátním pohořím Kavkazu, která leží u Černého moře na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie. Je typická svým příjemným klimatem, úžasnou přírodou, ale také celou řadou památek dávné historie. Stala se tak místem, které může snadno zaujmout naprosto každého, ať je vyznavačem vysokohorské turistiky, milovníkem historie či neobvyklých a významných míst.
Učarovala tak i Hynku Skořepovi, který si tentokrát z bohaté nabídky zajímavostí vybral památky dávné historie a pro účastníky Akademie volného času, ve zcela zaplněné čítárně knihovny, připravil poutavou přednášku doplněnou četnými ukázkami na diapozitivech.
V úvodu přiblížil tuto zemi dokumentárním filmem Pavla Kolaji, který je nostalgickou vzpomínkou na dobu dávno minulou přinášející myšlenky pocházející z hlubokých tradic a mentality národa. Tento zajímavý film, který poukazuje na stav kinematografie v současné Gruzii, byl uveden v rámci přehlídky Střední Evropa - současná filmová tvorba, pořádané v Maďarském institutu.
Dalším obšírným tématem byly četné architektonické památky, významná pravěká kultura z doby bronzové, užívaný jazyk a jeho původ i zvláštnosti včetně písma, výtvarné umění, literatura přelomu 12. a 13. století až po spisovatele současnosti.
Architektura byla představena jednou z nejstarších památek, a to ruinou pevnosti Narikala tyčící se jako dominanta nad městem Tbilisi, kterou ve 4. století vybudovali Peršané. Základy věže a většina současných zdí pochází z 8. století z doby arabských emírů, kdy byla hlavním městem tbiliského emirátu. Pevnost se pak stala hlavním městem gruzínského království.
Pouť Gruzií pak pokračovala dalšími skvosty středověké architektury v městě Mccheta, bazilikou z 6. století, klášterním komplexem David Garedža, klášterem Gelati, chrámem Bagrati, skalním městem Vardzia a četnými dalšími, z nichž mnohá památná místa byla přijata na Seznam kulturního dědictví UNESCO.
Zároveň bylo nastíněno výtvarné umění zobrazené zejména v liturgické výzdobě i na přelomu 19. a 20. století v díle naivního malíře Niko Pirosmanina.
Obšírný výklad pak patřil literatuře. Na přelomu 12. a 13. století vzniklo nejvýznamnější dílo gruzínské poezie, jehož autorem je gruzínský básník Šota Rustaveli. Kromě několika lyrických básní a epigramů je autorem gruzínského národního eposu Muž v tygří kůži, v němž opěvuje rytířské ideály. Tato kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků.
Závěr přednášky pak patřil přednesu lektora ukázkám z volné trilogie Tengize Abuladziho Prosba - Strom přání - Pokání, příběhu s drsným popisem života za války v Gruzii s českým názvem Oslík. A také z románu Nidara Dumbadzeho Zákon věčnosti, jehož děj se odehrává ve dvou časových liniích, v minulosti a současnosti, z jehož tří hrdinů je každý představitelem jiného typu člověka.
