Článek
Akce se středověkou atmosférou se odehrává od roku 2007 vždy koncem června a vrací vzpomínky na dobu 13. století v podobě rytířských klání a pážecích hrátek.
Centrem dění je zřícenina hradu Lanšperka, původně královského hradu, který dlouho patříval k významným hradům východních Čech. Byl založen za vlády posledních Přemyslovců v rámci kolonizace řídce osídleného pohraničního pralesa. Jeho výhodné umístění na vysokém strmém kopci bylo zárukou dobré obrany. Od konce 15.století však pustnul a zkáza vyvrcholila v 18. století, kdy lanšperští poddaní zříceninu využili jako vydatný zdroj stavebního materiálu.
V současné době torzo mohutné obvodové hradby je ozdobou vysoké stráně nad malebným údolím Tiché Orlice a patří k vyhledávaným turistickým cílům Orlickoústecka.
A tak i v letošním roce, v sobotu 22. června, ožilo pomyslným řinčením mečů a ržáním bujných koní. Ve skutečnosti 21. století to byl svist cyklistických kol a zvuk hlasů hledajících stanoviště orientačních kontrol.
Rekordních 136 účastníků pokořilo pořadateli královské družiny připravené trasy. Z pěti týmů se z vítězství radovali KUAKUO ve složení Jiří Štancl a Pavel Procházka, pážecí hrátky nejlépe zvládl Petr Morávek.
Na cykloorientační trasu se vydalo 15 účastníků a 2 podstoupili jízdu na 60 km. Nelenili ani pěší turisté, kdy trasu 12 km ušlo 25, 20 km 10 a 40 km 2. Pravidelně nejvyšší účast zaznamenala pohádková trasa s 82 členy celých rodin.
Vyšperkované zámecké zdi byly nahrazeny pohádkovými představami nezvyklého dění. Když nemá Orlickoústecko skutečný zachovalý hrad, má zásluhou členů Sboru pro záchranu hradu Lanšperka, autorů Radima Duška, Libora Kubišty a Petra Žitného knížku Pohádky lanšperského hradu, které přibližují dávnou dobu hradních radostí i strastí. Tentokrát se námětem cesty stala pohádka Jak na Lanšperk přijela bílá paní.
Účastníci 3 km procházky údolím řeky Tiché Orlice se seznámili s hodnými strašidélky, skřítkem Stromouchem, dobrodějkou Grófkou a rytířem Vratislavem, kteří na hradě zůstali i po skončení jeho slavné éry. Po dřívějším čilém ruchu jim však bylo smutno, a tak přemýšleli, jak život na hradě opět oživit.
Mnoho zámků má svou bílou paní, a tak se zde rozhodli, že nějakou také seženou a podařilo se pozvat bílou madame až ze slunné Francie. Závistivá zima, obdařená českými mravy, jí prostě, lidově řečeno, její krásný plášť "šlohla" a bílá paní začala chřadnout. Úkolem dětí na prvním stanovišti pak bylo sehnat pro ni medicínu.
Pomohla až rada nalezení zázračného kamene, který vypadá jako led, ale uvnitř skrývá velký žár. A tak děti skákaly a hledaly vzácný kamínek, který odměnou si pak odnesly domů. Aby nezapomněly podobu bílé paní a zimy musely si je nakreslit.
Když pak chamtivou zimu oklamaly a dotkla se prstenu se zázračným kamenem, bílá paní se ve vráceném teplém plášti uzdravila a všichni se v tábořišti v Cakli velice radovali z krásného dne a děti navíc z výtisku pohádky na čtení před večerním usínáním.
