Článek
Nelitujme našeho Bolka, byl to šílenec, jeho řádění se hodí spíš coby námět pro Shakespeara. Nechal vykleštit svého bratra Jaromíra, Oldřicha také málem zahubil, příbuzenstvo na potkání vraždil. Proč? Chtěl vládnout. Jeho děd vybudoval významnou říši, synové ji pozvolna ztratili. Jeho hrob (? -1037) leží neznámo kde.
Krakovsko nám tehdy náleželo. Bolka si podali na zámeckém vrchu Wawel, sídle panovníků. Od řeky Visly je jeho silueta nejhezčí, Polákům prý připomíná Prahu.
Památkami, galeriemi, atmosférou, bavícími se mladými lidmi, kavárnami, bary, hospodami je nám to tu blízké, ale na Prahu to nemá. Renesanční komplex Wawelu je tak nabušený památkami, že to chce si rozmyslet, co vás opravdu táhne. Pod hradbami na viselském břehu najdete dračí jeskyni, sedmihlavá obluda tu vyžírala okolí, až ji král Krak setnul. A jméno města bylo na světě. V díře je tma, jak když se zhasne v kině, železného draka vyfotíte venku.
Střed města, kterému se celkem vyhnula válka, ač v předchozích staletích bylo hodně požáry poničeno, je historickým skvostem. Rynek Główny, centrální náměstí, jedno z největších v Evropě, půlí velká budova Sukiennice, kde se dříve čile obchodovalo se vším možným zbožím, nyní jsou suvenýrovým centrem s velkou nabídkou jantaru. Stojí na místě shořelé tržnice. Přes město vedla tzv. Jantarová stezka od Baltu do Vídně.
Kolem Sukiennic je nejživěji, do kostela Panny Marie směřují davy, stojí tu světoznámý oltář Vita Stoose, v kryptě leží rakve význačných osobností Polska. Z věže každé poledne troubí hejnal, trubač, signál. Tradice se udržuje na paměť signalisty při tatarských vpádech, kdy byl při varování zasažen šípem.
Město bývalo obehnáno dvojitě hradbami, které později doplnily pevnůstky. Pár menších fortů zůstalo, nejznámější je Kosciuzskowa hora, vchod do centra vede přes Barbakán, mohutnou cihlovou obrannou bránu. Nedaleko najdete v Muzeu Czartoryjskich proslulou Dámu s hranostajem, obraz přisuzovaný da Vincimu, podle mě s daleko hezčí a tajemnější ženou, než je, nevím proč, protežovaná Mona Lisa.
Město smutných očí
Pár desítek kilometrů od Krakova postavili nacisté továrny na smrt, komplex vyhlazovacích táborů Osvětim. Krakovská židovská komunita byla rozsáhlá, Němci ji zlikvidovali, ve čtvrti Kazimerz najdete několik synagog, část židovského města s restauracemi a kavárnami. Také s muzeem holocaustu.
Jedna synagoga má zdi plné fotografií, stovky portrétů, ženy, muži, starci a děti. Dívají se na vás. Jedno mají přes rozdílné tváře společné, oči. Smutné, žádné se neusmívají. Tiché memento. Krakov byl za války součástí Generálního Gouvernementu, gauleiter Frank se tu cítil neomezeným pánem. Popravili ho po válce v Norimberku. Jeho manželka si nechala říkat královna Polska.
Známé jsou i podzemní solné doly ve Věličce, je to předměstí Krakova.
