Článek
Další stavba, která měla namále
Barokně renesanční stavba stojí v Kolodějích nad Lužnicí, v okru a běli vyvedená. Nádherně zrekonstruovaný je areál zámku Mitrowicz, a má našlápnuto k dalším úpravám. Ty základní, návštěvnické už si odbyl. Blahé dědictví po šlechtě přešlo v neblahé dědictví socialisticky demokratického státu s vidinou komunismu.
Objekty osídlily domovy pro přestárlé, imobilní, kanceláře statků, internáty, v neposlední řadě lidově demokratická armáda. S pýchou jsme ukazovali několik přístupných objektů, na záchranu dalších se shánějí peníze a nebýt mnohdy soukromníků…
Takto se zachránily Dětenice, Radíč, Křepenice… a nyní i zámek Mitrovických a Kinských Mitrowicz. Po letech tvrdé restaurátorské práce se vrací opět mezi prohlídkové objekty. Před osmi lety zámek v Kolodějích koupila společnost Mitrowicz. Investovala do něj několik desítek milionů a na začátku prázdnin zahájila úplně první turistickou sezónu.
Zachráněné malby
Zámeckými pokoji částečně zaplněného mobiliářem vás provede historická postava Anny Marie Mitrowické, která zde opravdu pobývala, rod získal zámek sňatkem s Kinskými.
Zámek stojí kvůli častým záplavám a sousedství s Lužnicí na dubových pilotech, původní renesanční tvrz nechal postavit Adam Čabelický ze Soužíc. Renesanční je pravá část stavby, poznáte ji zvenčí podle sgrafit. František Wratislaw z Mitrowicz koupil panství v roce 1704 a pro pohodlí své a Marie Anny, rozené Kinské, nechal zámek přestavět barokně. K tomu patřily ještě hospodářské budovy, rozsáhlý dvůr, zahrady.
V zámku si pošoupete nohy v tradičních památkářských pantoflích, nástěné malby, jimiž se zámek pyšní, pocházejí z dob Wácslawa Wratislawa, zvaného Tureček (1576 - 1635), z cest jako posel císaře Rudolfa II. do Cařihradu. Turci ho na čtyři léta zajali, bylo mu patnáct, nakonec za nějaký obolus přijel zpět do vlasti. O cestě sepsal „Příhody Wácslawa Wratislawa z Mitrowitz“, reedici si může přečíst v jednom z pokojů. Po meči vymřeli Mitrovičtí v roce 1943, vlastnicí se, ne nadlouho, stala Marie Terezie Wratislavová, provdaná za svobodného pána Dercsényie, majitele velkostatku v Dolních Počernicích.
Po válce přišel lid a zabíral, zámek nejdříve využíval depozit Muzea města Prahy, pak byl příčkou ještě předělen pro potřeby JZD.
Restituce nepomohla
V restituci navrácený majetek ale dědic rozprodal, takže to vypadalo na úplný zánik. Velká povodeň v roce 2002 překročila i mohutný val, zámek byl na několik týdnů zaplaven.
Ale už je zas v dobré kondici, společnost, která ho spravuje, v něm částečně bude provozovat hotel, venkovní prostory také získají využití. Teď tu můžete popatřit třeba ono máčení nepoctivého pekaře, mládenci to hrají výtečně, či šermířská a hudební vystoupení. Drobotina si může zahrát na rytíře nebo hraběnky, ve venkovní krčmě najdete občerstvení.
