Hlavní obsah
Herec Josef Vrána. Foto: archiv Josef Vrána

Kopačky jsem měl na sobě poprvé až v generálkovém týdnu, říká herec Josef Vrána

I když prošel několika divadly a má za sebou role Salieriho z Amadea, Kozlíka z Markéty Lazarové, Cyrana či Othella, tvář herce Josefa Vrány je známá i z mnoha televizních seriálů. V poslední době je vidět jak v Divadle Šumperk, tak v pražském Činoherním klubu.

Herec Josef Vrána. Foto: archiv Josef Vrána
Kopačky jsem měl na sobě poprvé až v generálkovém týdnu, říká herec Josef Vrána

Jak se cítíte v komediálním představení Klapzubova jedenáctka, které mělo nedávno premiéru v Divadle Šumperk?

V představení se cítím dobře už jenom proto, že jde o kvalitní a zábavné představení, které má na to zaujmout široké generační spektrum. A vidím, že se publikum skutečně dobře baví, což byl záměr. Je fakt, že si v roli taťky Klapzuby moc nezačutám, spíš děj komentuju, traktuju a posouvám dál. Co mi však dalo docela zabrat, byl můj úvodní monolog, kde je v kostce celá fotbalová abeceda, jakýsi výčet fotbalových úkonů. 

Co všechno obnášela příprava? A pamatujete si, kdy jste měl na nohou naposledy kopačky a jen tak si pohrával s míčem?

Přiznám se, že jsem k fotbalu neměl nikdy blízko, přes krásné dětství mě rodiče ke sportu nenutili či nevedli. Teprve až jako středoškoláka, který vyrůstal v Horních Počernicích, mě spíš začalo zajímat posilování, později i bojové sporty. Takže kopačky jsem měl na sobě opravdu poprvé až v generálkovém týdnu, předtím nikdy.

Po absolvování pražské DAMU jste působil na divadelních scénách v Pardubicích, Hradci Králové, Olomouci, Kladně nebo Ostravě. Dnes jste v Divadla Šumperk. V čem vás může tamní publikum vidět?

Vedle Klapzubovy jedenáctky je to ještě komedie Láska mezi nebem a zemí, což není čistě jen zábava, je tam určitý přesah, což moc rád. Dále hraji v inscenacích Podskalák, Mučedník a Manon Lescaut. Nedávno měl derniéru Cyrano, v tom šumperském jsem však hrál postavu vévody de Guiche.

Vedle Divadla Šumperk hrajete ještě někde?

V pražském Činoherním klubu, a to v inscenaci hry Tanec bláznů, jejímž autorem je Leo Birinski a kde v roli generála alteruji se Zdeňkem Venclem. Je to zajímavá hra o revoluci v Rusku a nesporně zajímavé nejen samotné téma, ale i herecké obsazení, které tvoří Petr Nárožný, Ondřej Vetchý, Stanislav Zindulka, Marika Procházková, Jaromír Dulava, Vladimír Kratina a další skvělí herci. Je to pro mne velká čest a pocta.

Hrajete v divadle i v televizi, což obnáší i cestování z místa na místo. Jak, kde a s kým relaxujete a kde budete trávit Vánoce?

Máme domeček v lese, kousek od Kutné Hory, takže hlavně tam. Nejsem však domácí kutil, ale například příprava dřeva na zimu s motorovkou a sekerou, to mě baví. Už teď se tam těším s rodinou na Vánoce. Jinak je relaxem posilovna, kterou teď dost opomíjím, a tak na strom či v pokoji v Śumperku alespoň zavěsím systém na cvičení TRX. Dále hra na foukací harmoniky v několika kapelách a jízda teréňákem.

Vím, že máte docela početnou rodinu. Kolik že to máte dětí?

Z prvního manželství mám pětadvacetiletého syna Pepu, pátého nositele tohoto jména v řadě, což už je taková rodinná tradice. A s nynější ženou máme desetiletou Anastázii a patnáctiměsíční Bětušku.  A to je velká radost, která zaplní kdejakou volnou chvilku.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků