Článek
Na vrcholu stolové hory Königstein se nachází nejstarší dochovaná německá vojenská pevnost (1589-1590); na rozloze téměř deseti hektarů se nalézá šedesát objektů.
Čím blíže se k pevnosti přibližujete, tím více vás ohromí její rozloha, kterou umocňují vysoké pískovcové bloky stolové hory, stejně jako rozeklané 42 metrů vysoké opevnění lemující její vrchol, jehož délka je téměř dva kilometry. Za jasného počasí nabízí stále nové a nové výhledy na malebnou krajinu saských pískovců a stolových hor rozesetých podél Labe.
Historie Königsteinu se začala odvíjet ve 12. století, kdy zde vznikly první kamenné stavby; již ve 13. století naleznete zmínky o hradu, který (stejně jako toto území ve středověku) patřil k Českému království a strážil tzv. severní obchodní cestu. V roce 1408 přešel do majetku saského rodu Wettinů. Později se stal hraniční pevností mezi Čechy a Saskem. Krátkou dobu, necelých deset let v 16. století zde byl i klášter mnichů, který založil v roce 1516 vévoda Jiří Vousatý, zapřisáhlý odpůrce reformace, avšak po jeho smrti klášter zanikl.
Na konci 16. století Kristián I. Saský a jeho nástupci v dalších staletích rozšířili hrad a jeho opevnění tak, že se stal nejsilnější pevností Saska; vybudovali řadu objektů – kasárna, kasematy, zbrojnice, vstupní bránu, proviantní sklady, klenotnici, posádkový kostel…
Pevnost sice hrála významnou roli v saských dějinách, ale ve vojenských událostech byla její role zanedbatelná. Saským vévodům a kurfiřtům sloužila jako bezpečné místo ve válečných časech, lovecký zámek, ale i jako státní vězení nebo lazaret. Po II. světové válce byla i převýchovným ústavem pro mládež.
Od roku 1955 je Königstein vojenským skanzenem a magnetem pro turisty. Téměř všechny jeho objekty můžete navštívit a seznámit se s jejich bohatou historií a mnoha multimediálními i interaktivními exponáty (včetně tištěného průvodce v češtině).
Na Königsteinu také naleznete 2. nejhlubší studnu v Evropě (a nejhlubší v Sasku) hloubky 152,5 metru. Zpočátku byla na hradě voda získávána z rezervoárů na dešťovou vodu. Až v letech 1563-1569 byla vyhloubena studna. Voda byla v pevnosti strategickou surovinou, proto byla její ochraně věnována náležitá pozornost; postupně byl okolo studny zbudován Studniční dům, který ji měl bezpečně ochránit.
Vyčerpat vodu z takové hloubky nebylo nic jednoduchého. Nejdříve byla čerpána pomocí žentouru poháněného koňmi, jak to bývalo obvyklé v dolech, následně žentour nahradilo šlapací kolo s průměrem sedm metrů, čtyři muži v něm museli denně ujít 28 000 kroků, aby 36krát vyzdvihli okov naplněný vodou. Technický pokrok lidskou sílu nahradil parním strojem a nakonec elektromotorem.
Od února ve zmodernizované expozici uvidíte celý vývoj Studničního domu jak v reálu, tak na řadě modelů a videoprojekcí. Nahlédnete i do studny samotné.
Až vyrazíte na Königstein, určitě tuto expozici navštivte, je velmi zajímavá a ještě voní „novotou“.
