Článek
Můžete nám představit výstavu s názvem Obrazy zimy?
Ráda bych na úvod použila citát kolegyně Lucie Šiklové: „Zima. Období úzkosti, strachu o přežití, ale i odpočinku po zemědělském roce, bilancování a kontemplace, dětské radosti z prvního sněhu, naděje Vánoc. Klid i neklid bílé.” Výstava představuje na jednom velkém tématu umění dvou století a překvapivě dokládá, že i přes dlouhý čas a obrovskou výtvarnou různost v něm panuje vyšší shoda a obrazy z odlišných období a odlišných autorů spolu komunikují a vypovídají různými uměleckými jazyky v symbolické shodě o jednom.
Jak vlastně vznikla tato unikátní výstava, na níž je k vidění celkem 130 děl od 100 autorů?
Výstavu jsme připravovaly společně s kolegyní Lucií Šiklovou, neboť je složena z děl 19. až 21. století; mojí specializací je starší umění, Lucie udělala výběr z prací 20. až 21. století. Hledaly jsme téma pro zimní období a zima a vánoční čas se přímo nabízely. Při diskusi nad vnitřní strukturou nám pochopitelně vyšlo, že budeme v první řadě představovat zimní krajinu, ale vedle ní i pohled na zimní město, který se začal od konce 19. století ve výtvarném umění velmi jasně profilovat.
Pak je tady figura v krajině, která se též koncem 19. století objevuje čím dál častěji, především pak v pracích symbolistů a novoromantiků. Ale v zimě se odehrávají i významné náboženské svátky, čímž se do výstavy dostala i religiozní témata, z nichž připomeňme alespoň nádherný Brožíkův obraz Narození Páně, zapůjčený z Galerie hlavního města Prahy. Se zimou souvisí také různé lidové zvyky a tradice. Prezentujeme též řadu zátiší, která ilustrují čas vánoční. Z tohoto letmého výčtu je zřejmé, že výstava je velmi různorodá, navíc konfrontace klasického umění s moderní malbou 20. a 21. století vyšla velmi zajímavě. Myslíme si, že i přes staletí umělecká díla mohou vést spolu dialog.
Jak dlouho jste na výstavě pracovaly?
Začínaly jsme začátkem léta, kdy probíhaly první diskuze. Vloni na Vánoce jsem pro Galerii U Bílého jednorožce připravila monografickou výstavu Josefa Navrátila a již tenkrát vznikla myšlenka, že bychom mohli v příštím roce realizovat výstavu, jež by stála rozkročená mezi klasikou a modernou. Nakonec jsme se domluvily na výstavě obrazů zimy a vše co s ní souvisí, a to v průřezu umění od 19. do 21. století.
Které obrazy z těch 130 děl byste označila za naprosté unikáty?
Ráda bych návštěvníky upozornila na několik velkých jmen. Téma zimy v českém malířství otvírají krajinomalby rodiny Piepenhagenů, vystaveny jsou práce Augusta Piepenhagena i jeho dvou dcer Charlotty a Louisy. Nelze přehlédnout nádherný Zimní večer Adolfa Kosárka, jenž byl jeho posledním vystaveným obrazem před jeho předčasnou smrtí ve věku 29 let. Vedle Zimní noci z majetku Národní galerie je to druhá Kosárkova pozoruhodná zimní krajina. Opomenout nemůžeme ani působivé Zimní nokturno Jakuba Schikanedera a práce dalších umělců, z nichž připomeňme Antonína Slavíčka, Jiřího Trnku, Josefa Ladu, Pavla Brázdu, až po řadu současných autorů.
