Článek
V pátek odpoledne v zaplněném sále Malé scény děti i s rodiči napjatě očekávaly příchod kocoura v botách a ne v ledajakých - sedmimílových nebo podle poslední módy? A proč vůbec chtěl boty? Stručné vysvětlení znělo: "No, to musíte znát kocoura!" Ke cti mu však sloužil jeho neobvyklý příběh, v kterém se snažil zajistit svému pánovi dobré bydlo v podobě království a princezny.
To se však nelíbilo zlému obrovi, který i kocourovi vyhrožoval, že ho sní, a tak děti pomáhaly vyzrát na obra tleskáním, pokřikem, radami i naučenou společnou písničkou tak mohutně, až jedno dítko ze strachu upadlo v usedavý pláč. Nakonec vše dobře dopadlo, takže i tatínek se mohl s malým synkem vrátit do sálu.
To už kocourek si sebevědomě prozpěvoval: "Já jsem kocour v botách, něco vymyslím ..." a opravdu následující program stál zato.
Balonkový klaun mezi zadanými hádankami vytvořil řadu barevných zvířátek, se kterými děti roztančily celý sál. Nakonec sám určoval rytmus, až známá píseň Saxano doplnila dvojice dětí o rodiče. Divoký rej zastavoval kouzelník povelem STOP a kdo vydržel nehnutě v poslední pozici, dostal pro dítě sladkou odměnu.
Ta byla výzvou pro chuťové buňky na plánovaný opečený buřtík. To již ze zahrady byl cítit voňavý kouř, ztěžka pronikající plameny mokrých větviček. Počasí však rozhodlo jinak a vydatný déšť tento pokus uhasil.
Pořadatel však okamžitě zareagoval a dětem byl jako odměna přislíben nanukový pohár, který v kavárně scény bleskově vyrobili. V sále zatím pokračovala zábava málem v letním ladění. Z jeviště se šířily třpytivé duhově vybarvené bubliny i velikosti míče, takže se sál navzdory šedivému dni proměnil v záři světel padajících hvězd.
Aby si děti odnesly zajímavou vzpomínku, užily si i doma pěkný závěr dne a nebály se, dostaly ještě na cestu z balonku vyrobený meč.
