Článek
V šedesátých letech žádný stadión v Bedřichově neexistoval, jen stopy pro organizované běžce. Vstup na tratě byl pod pokutou 500 Kčs zakázán. Přijíždělo sem minimálně lyžařů. Zájem o lyžování byl na Liberecku odjakživa, říká se, že tamější obyvatelé se rodí s lyžemi na nohou. Před padesáti lety se jezdilo na dřevěných lyžích s Kandaharem a lyže se prodávaly pod pultem nebo se pašovaly.
Později přišlo pětasedmdesátkové běžecké vázání a lyže Ukrajina, dřevěné nebo taky japonské Saporky. Boty byly hrozné, buď hadrové, ve kterých byla šílená zima, nebo kožené, které se snadno promáčely. První závod v roce 1968 měl pár účastníků.
Jizerská padesátka vedle hnutí Stovkařů a dálkových pochodů a běhů se stala masovým závodem. V roce 1978 se jí zúčastnilo 7800 závodníků nepočítaje další stovky při akci Ve stopě J50 apod.
Závod se startoval většinou na Hrabětické louce, kde byla možnost obrovské šíře startovního pole. Stovky národních podniků závod sponzorovaly formou zaplacení přípravy, nákupu vybavení a při samotné padesátce se stovky zaměstnanců uvolňovaly z práce a někdy byly i vypláceny odměny. Firmy poskytovaly nákladní automobily, jezdily desítky autobusů pro účastníky i diváky od liberecké Lokomotivy zdarma.
Pozitivum závodu bylo obrovské nadšení a zájem o nádherný sport, rozkvět výroby lyžařského vybavení, rozšíření běžeckých stop a jejich pravidelná úprava až ke vzniku Jizerské magistrály. Při vzpomínkách si člověk říká, že přece jen to k něčemu bylo. Zájem o běžecké lyžování nezůstal jen mezi několika nadšenci, ale do stop Jizerské magistrály se dnes lidé vydávají nejen v době závodu, ale po celou zimu.
Pořadatelé avizují účast 4000 závodníků v letošním ročníku, který bude odstartován dopoledne v neděli 9. ledna. Ale už dnes potkáte ve stopách stovky běžců při tréninku nejen z naší vlasti, ale z nejrůznějších zemí světa.
