Článek
Když jsem se před mnoha lety zúčastnil jednoho kongresu o japonských pokrokových jaderných reaktorech, netušil jsem, že se k tomuto tématu budu někdy vracet a rozpomínat se na prezentaci japonských návrhů, které nás tehdy šokovaly převratnými novinkami na poli bezpečnostních systémů reaktoru.
Jednalo se o nové bezpečnostní systémy, které se později u nás v Evropě ujaly pod názvem pasivní. Fungují bez pomoci automatiky či operátora - jen na základě změny parametrů medií. Bohužel jaderná elektrárna Fukushima 1 tyto super bezpečnostní novinky ještě nemohla mít. Do provozu byla uvedena v letech 1967 až 1975. I tak by to asi nepomohlo – ta zpropadená vlna byla příliš vysoká.
Můj mladší kolega, který převzal štafetu profesního kontaktu s japonskými specialisty vypráví: „Při posledním pobytu v Japonsku jsem zažil zemětřesení, jehož účinky jsem zpočátku považoval za osobní vyčerpanost z práce, ale když se notebook houpal dále, vyběhl jsem strachy na chodbu. Všude ticho, nikde nikdo a otevřenými dveřmi sousední kanceláře jsem viděl pana profesora, jak si přidržuje papír a dál v klidu píše vzorce.“ Pokora a odevzdanost k tomu živlu má ale své meze…
Z Japonska přicházejí zprávy, které ohromují rychlostí oprav poničené infrastruktury. Ano, Japonci jsou pracovití, disciplinovaní a hlavně - za jakékoliv nepříznivé situace nenaříkají, ale jednají.
Pokud se vydáte někdy do Japonska, musíte si vybrat správnou lokalitu. V Tokiu se nezdržujte příliš dlouho. Ztratili byste se v něm, pořádné centrum nenajdete a císařský palác nepřijímá. Minout byste ale neměli „čtvrť mladých“ Haradžuku překypující galeriemi, experimentální architekturou, módními butiky a korzující mládeží.
Okolí Tokia nadchne milovníky historie i přírody. Doporučuji jednodenní výlety do Nikkó nebo Kamakury. Čeká vás tam překvapení v podobě edských zahrad a pagod. Dostanete se tam rychle a pohodlně místní dopravou. Samozřejmě uvažuji v minulém a budoucím čase.
