Hlavní obsah

Jakub Noha zahraje mezi knihami

Novinky, Jan Albrecht

Po roce se vrací Jakub Noha do plzeňské Obvodní knihovny Skvrňany, aby zahrál své písně mezi knihami. Zahraje v úterý 21. ledna od 18:00 v komorním prostředí knihovny.

Foto: Jan Albrecht

Jakub Noha: Koncert mezi knihami (2019)

Článek

Jaké byly vaše hudební začátky?

Hudební začátky, vzato od píky: v dětství přetrpěných 5 let chození do houslí. Pak ve 14 letech jsem si za Kčs 140 koupil kytaru, a to zcela změnilo můj život. Ve věku už asi 11 let jsem lovil uchem rock‘n‘roll na Rádiu Luxembourg, nejdřív jsem si to jen zpíval, později s kytarou jsem se to pokoušel zahrát. Pak přišly kapely jako Beatles, Rolling Stones, Kinks… Na střední škole jsme založili kapelu s tímhle repertoárem. A pak to šlo dál, první pokusy o vlastní tvorbu. V roce 1974 jsem si poprvé troufl vystoupit s tím ve VŠ klubu.

Můžete čtenářům přiblížit svou tvorbu?

Nějaké stylové škatulkování mi moc nesedí. Považuju styly spíš za výrazové prostředky a rád přeskakuju z jednoho do druhého. Ale dá se tu leccos vystopovat. Tak jistě je tu vliv těch kapel, které jsem vstřebával v dětství až mládí, jak jsem už říkal výše. Pak mi do krve přecházeli takoví hoši jako Dylan, Neil Young, ale i soul 60. let. Mám rád muziku živelnou, ale harmonicky trochu propracovanou. Je to rock? Folk? Blues?

Většinou hrajete s Jakub Noha Bandem, ale mezi knihami zahrajete sólo. Co je vám bližší?

Řekl bych, že hraju sám i s kapelou tak půl na půl. Možná, že teď dokonce víc sám. Je to částečně dáno i organizačně-finančními potížemi. Kapela vyžaduje víc obého. A bližší mi není ani jedno ani druhé. Oboje mi dává možnost předávat si energii vzájemně s publikem. Myslím, že při sólovém vystoupení se víc dostane na povrch obsah sdělení obsaženého v písničkách, při kapele zas ta divokost, která k té muzice, kterou mám rád, patří.

Připravujete novou desku?

Ano, připravuju, „materiál“ - písničky pro ní mám, patrně to bude jen s kytarou a jen se střídmým dalším doprovodem. Ale to je ještě ve hvězdách. Forma se teprve rodí.

Nedávno jste vydal komplet 8CD, můžete čtenářům přiblížit, co na něm najdou?

Na tom kompletu jsou většinou živé nahrávky, a to z velmi širokého časového období. Nejstarší jsou z roku 1983, nejmladší z roku 2009. Nahrávky jsou velmi kvalitně zpracované zvukařem Broňkem Šmídem, takže to nejsou jen otevřené archívy se zajímavými dokumenty, ale i kvalitní poslech ještě obohacený o bezprostřednost živého vystoupení. Na posledním CD jsou raritní nahrávky domácích experimentů, které jsou možná někdy až legrační, ale myslím, že slušně dokumentují dobu.

Do Obvodní knihovny Skvrňany se vracíte již potřetí. Na co se mohou návštěvníci koncertu těšit?

Především se tam těším já sám. Moc rád se do knihovny vracím. Asi ničím moc nepřekvapím ty, co na mě už byli, ale kdož ví? Snažím se stále zrát, snad se to i teď projeví. Nepamatuji se, co jsem hrál minule, takže nezaručím, že nebudu hrát něco jiného, nebo to samé. Určitě se to bude překrývat, téměř vždy hraju „Štěrbinou ve dveřích“, „Motýlí hru“, „Zvěrokruh“… A některé ty, co chystám na nové album. Ale ty také nejsou zas tak fungl nové, takže jsem některé už loni asi hrál. Mně, a snad i posluchačům, jde hlavně o ten zážitek.

Reklama

Výběr článků

Načítám