Hlavní obsah

Jako správný kmotr jsem byl u všeho důležitého, řekl o novém zvonu v Přepychách Jiří Strach

Novinky, Dana Ehlová
Aktualizováno

Říká se, že všechno souvisí se vším, a v Přepychách to mohou potvrdit. Když vloni připravovali projekci Anděla Páně 2, jistě netušili, že by se v jejich obci mohl objevit režisér filmu Jiří Strach. Objevil. A potom nabraly události rychlý spád i nečekaný, o to radostnější, vývoj.

Foto: Zdeňka Seidelová

Jiří Strach s mistrem zvonařem Petrem Rudolfem Manouškem ve věži kostela sv. Prokopa v Přepychách při prvním zvonění zvonem sv. Jiří.

Článek

Jiří Strach přijal totiž pozvání svého známého, který zrovna v té době pracoval na obnově varhan ve zdejším kostele sv. Prokopa. Do obce pod Orlickými horami přijel 18. srpna minulého roku a před "zaplněným hledištěm" ve sportovním areálu uvedl svůj film.

To už bylo v Přepychách vše připraveno na slavnostní vyhlášení výsledků soutěže Vesnice roku Královéhradeckého kraje, které se právě tady konalo hned následující den, protože Přepychy v roce 2017 zvítězily.

Během slavnosti vedení obce v čele se starostkou Zdeňkou Seidelovou představilo veřejnosti projekt obnovy historických zvonů a hlavně pořízení zvonu nového, jenž měl nahradit kus zrekvírovaný za II. světové války.

Jiřího Stracha nápad oslovil natolik, že se stal jedním z prvních dárců, ne-li úplně prvním, kteří přispěli na výrobu zvonu, což bylo pro změnu impulsem k tomu, aby se patronem zvonu stal sv. Jiří a sám režisér jeho kmotrem.

O všem dalším se dočtete v krátkém rozhovoru:             

Vzpomenete si ještě na dojmy z první návštěvy Přepych, která proběhla 18. srpna 2017 u příležitosti venkovního promítání filmu Anděl Páně 2?

Viděl jsem živou a půvabnou vesnici, která jako by byla z jiné lepší doby, kdy se lidi měli víc rádi a víc spolu drželi. Promítal jsem Anděla Páně 2 leckde všude, ale tady bylo to přijetí mimořádně srdečné. 

Díky tomu jste se stal přímým účastníkem příběhu o novém zvonu. Jaké okamžiky se vám nejvíc vryly do paměti?

Mám tam tři takové okamžiky. Poprvé, když jsme zvonu vymysleli jméno. Podruhé, když mistr Manoušek zvon v Astenu odléval. A nakonec, když byl zvon posvěcen a zavěšen do věže kostela svatého Prokopa. Jako správný kmotr jsem byl u všeho důležitého. Fascinující bylo vidět to nádherné zvonařské řemeslo, které se předává generace a prakticky se nijak nezměnilo od dob raného středověku. Kupříkladu největší přepyšský zvon, svatý Václav, je z roku 1545.

Máte radost, že zvon byl zasvěcen právě sv. Jiří - co to pro vás znamená?

Ano, mám velkou radost, že nese jméno mého křestního patrona. Mnoho zvonů v Čechách mívá jména Kristus, Maria, nebo po zemských patronech - svatojiřských zvonů moc nebude. A přitom je to nejrozšířenější křestní jméno. Nejdojemnější však bylo, že jsem měl tu čest zvon poprvé rozhoupat a zazvonit jím. S jeho starším bráškou Václavem vytvářejí dokonalý krásný souzvuk.

Není šance, že by si zvon v budoucnu zahrál v nějakém vašem filmu?

Šance tu je vždycky. Ale zvonice kostela svatého Prokopa je poměrně nevelká, tak se bojím, jestli bych se tam vůbec s filmovou kamerou vešel. 

Reklama

Výběr článků

Načítám