Článek
Jaká témata na výstavě v Muzeu Šumperk vystavujete?
V šumperském muzeu vystavuji obrazy s tématy mě blízkými, jsou to zátiší s květinami, ovocem i hračkami, ale mými oblíbenými náměty jsou také zvířata, příroda... Nechci svými obrazy šokovat ani lekat, chci lidem umožnit, aby se při pohledu na moje díla mohli alespoň na okamžik zasnít.
To je vaše první výstava?
Moje obrazy mají doma desítky lidí, ovšem toto je skutečně má první výstava a je na místě, abych poděkovala skvělým lidem z šumperského muzea, že mi poskytli prostor, abych se s veřejností mohla o svou tvorbu podělit.
Jak dlouho malujete a kolik obrazů v Šumperku představujete?
V Šumperku vystavuji výběr třiceti obrazů, jde o díla z posledních pěti let. Maluji v podstatě celý život, mezi moje nejranější vzpomínky patří ta, kde vodovými barvami maluji na zdi hraběšického mlýna.
Co vaší největší inspirací?
Inspirace přichází sama, a to jak v malování, tak v básních, zkrátka najednou tu je, a možná je to vůně barev, která ji přiláká!
Na vernisáži zazněly i vaše verše, což prozrazuje vícerozměrnou uměleckou duši...
Já bych to nazvala uměním hrát si, nebo touhou po laskavějším světě. Asi se v duši zrcadlí moje dětství prožité v již zmíněném hraběšickém mlýně, skrýše v lopuší, louky plné sasanek, vůně maliní po nočním dešti, vůně horské říčky. Zázraky života jako vylíhnutá housátka, stříbřití pstruzi v potoce... A básně jsou jen další místnůstka v duši, a přiznám se, že je píšu i sdílím s ostychem.
Verše na vernisáži recitoval herec Jiří Bartoň, který ještě před pár lety působil v šumperském divadle. Proč zrovna on?
Herec Jirka Bartoň je blízký mému srdci a vážím si toho, že patří mezi mé přátele. Obdivuji jeho herecké kvality. Cítím, že nás spojuje touha a potřeba hrát si. Viděla jsem Jiřího v inscenaci Pan Kaplan má třídu rád - v roli Hymana Kaplana - a byl to skvělý výkon. Když souhlasil, že na vernisáži zarecituje pár mých básní, byla jsem nadšená, a nadšení byli také návštěvníci vernisáže. Doslova je okouzlil.
