Článek
Sobota přenesla dětské účastníky do doby Vinnetoua a Old Shatterhanda. Poznali pohled na svět ze sedla koně i krásnou hrádeckou přírodu při projížďce dostavníkem. K tomu však bylo třeba stát se opravdovým indiánem.
Proto ihned po příchodu do tábora byly děti při registraci pasovány na indiány pomalováním obličejů barvami patřičného kmene a vybaveny soutěžní průkazkou k záznamu splněných úkolů.
Poté nastala peripetie jejich představ možností života. Nejdřív bylo nutné nasytit hladovějící kmen, což znamenalo rychle oštěpem ulovit pořádného bizona. V případě rozzuřeného zvířete bylo třeba použít luk, kdy šípy byly jedinou záchranou, ale i se současnou vzduchovkou se musely naučit zacházet.
V lese se nečekaně objevil grizzly. Stopa byla čerstvá, muselo se však jít potichu, ani větvička nesměla zapraskat.
V případě odhalení úlohy zvěda záchranou bylo vhození tomahawku do kruhu, jinak hrozilo nebezpečí, že se přistižený člen kmene stane zajatcem.
Každý správný indián musí proto umět v divočině bezpečně vystopovat bizona i nepřítele. K tomu byla určena stopovací stezka, kde pro začínající členy kmene byly na pomoc se splněním tohoto ne právě lehkého úkolu připraveny přírodní značky.
Po únavě a dokončení všech náročných činností čekal na dětské účastníky odpočinek po indiánském způsobu, a to s jejich oblíbenou hrou lakros, která spočívá v trefování míčkem do koše.
A nejlepší nakonec. Opečený buřtík na minitáboráčku nahradil bájnou pečínku z bizona a chutnal také skvěle.
Přistavený autobus se pak zaplnil řadou malých účastníků ozdobených čelenkami s vysoutěženými barevnými pírky, kteří se po zážitcích v indiánském světě a nabytých zkušenostech rádi vraceli zpět do civilizované společnosti a náruči svých maminek.
