Hlavní obsah

I Staročeská pouť má svou, byť méně známou historii

Novinky, Stanislava Dvořáková

Staré almanachy, fotografie a plakáty v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí dokládají dnes již neznámé skutečnosti, které byly základem tradice Staročeské pouti na ústeckém náměstí včetně úspěchů a obliby, ale také prohry a útlaku válečných let.

Foto: ze sbírky Městského muzea v Ústí nad Orlicí

Oblíbený ledoborec KRASIN se stal dlouholetým ryze ústeckým symbolem Staročeské pouti.

Článek

Ústecká Staročeská pouť se stala naprostou samozřejmostí. Polovinu srpna si bez jejího konání nikdo nedovede představit. Kde se však vzala tato samozřejmost? 88. ročník napoví, že přímí pamětníci již nežijí. Odpověď lze najít jedině v městském muzeu.

Psal se 15. srpen 1925, kdy byla na tehdejším Wilsonově náměstí uskutečněna slavnost s názvem Staročeská pouť. Pořadatelem bylo Družstvo pro postavení divadelní budovy, které potřebovalo finanční prostředky. Rozhodli se uspořádat tuto akci k jejich získání.

Řada zanícených ochotníků byla i řemeslníky a tak náměstí zaplnili atrakce, které byly vyrobeny svépomocí. Výtěžek akce byl věnován budoucímu divadlu a výsledek byl nečekaný. Na náměstí přišlo 3500 platících osob a zisk činil 33 119 Kč. Navíc se akce natolik zalíbila, že bylo rozhodnuto v dalším roce ji zopakovat. Tehdejší pořadatelé netušili, jakou tradici vlastně zakládají. Od té doby, kromě válečných let, je Staročeská pouť pořádána každoročně a má navíc význam i společenský.

Pořadatelé nešetřili vynalézavostí a tak v roce 1928 do ulic "vyplouvá" KRASIN, který se stal ryze ústeckou atrakcí a byl symbolem Staročeské pouti po mnoho let.

KRASIN představoval ledoborec, kdy jeho paluba byla postavena tak, že se houpala jako na opravdové vodě. Námořní kapitáni měli nelehkou úlohu udržet rovnováhu při nástupu pasažérů a řidič při projíždění zatáček. Tato ojedinělá projížďka městem si rázem získala oblibu a její existenci zastavil až v 50. letech rostoucí dopravní ruch.

Další záznam z roku 1940 nabízí poprvé jako specialitu tzv. močáky (pikantní rychlokvašené okurky).

Z okupace roku 1941 je dochován plakát XVII.ročníku Staročeské pouti se současným uvedením Kirchweih-fest auf dem alten Ringplatz in Wildenschwert s dalším tištěným programem v češtině i němčině. Nabídka vystoupení Bejvávalo - Es war einmal mohlo i znít jako provokace, včetně nabídky pivo,víno, ostatní jídla na lístky. Protože v té době se kladl důraz na německé kulturní působení a německou řeč, kdo ví, jak by samotný program na náměstí vypadal. Jisté je jen jedno - pouť se nekonala.

17. ročník Staročeské pouti se pak konal 17. srpna 1945 a byl nejslavnější v celé historii. O radosti ze svobodné vlasti svědčí i výzva na plakátu - národní kroje vítány.

V dalších letech se měnili pořadatelé, kdy se zapojovaly různé organizace TJ Jiskra, JZK ROH, MJ ČSPO, Junák, doprovázené koncerty dechové hudby JZK. V roce 1963 byl pokus o obnovení Krasina, ale podmínky pro jeho existenci již nebyly.

Za zmínku stojí pouť v roce 1995, věnovaná 200. výročí vyhlášení Ústí nad Orlicí dne 10. 8. 1795 svobodným městem.

V následujících letech se pořadatelství ujímá Klubcentrum a doprovodný program je rozšiřován výstavami, koncerty, tenisovými turnaji, vyhlídkovými lety a pouťovou Hasičskou hospodou.

A tak nezbývá než procházku historií ukončit sloganem z roku 1945: Na naší ústecké pouti, všechno se vesele kroutí, pije se, tancuje, hraje a zpívá, všecko se vesele do světa dívá. Na ústecké pouti, veselo musí vždy být!

Reklama

Výběr článků

Načítám