Hlavní obsah

Hůrka: odstřelený kostel, kaple s děsivou historií, horské jezero i zurčící potok

Novinky, Petr Hejna
Aktualizováno

Šumavská Hůrka nedaleko Prášil bývala významnou, života plnou obcí. Potkal jí osud mnoha zaniklých míst, v případě Hůrky spjatý s naprostou neúctou k mrtvým. Dnešní tichý klid místa tyto časy však stále připomíná. Milovníkům přírody pak je určeno blízké čarovné horské jezero a cesta podle potoka.

Foto: Petr Hejna

Kaple sv. Kříže

Článek

Kaple sv. Kříže v Hůrce sloužila jako rodinná hrobka Hafenbrädlů a Abelů. Kostel sv. Vincence Ferrarského zde byl vystavěn roku 1789, následně roku 1820 inicioval Jiří Kryštof Abele zbudování kaple, do jejíž podzemní krypty byla jako první uložena roku 1832 Marie Zuzana Hafenbrädlová.

Dřevěné rakve, jejichž počet postupně vzrost na dvacet pět, připomínající pohádku o Sněhurce, umožňovaly skrze skleněné víko pohlédnout na mumifikovaná těla příslušníků rodů majitelů skláren v Hůrce, ležící uvnitř. 

Poválečná doba, spojená s vysídlováním i záborům pohraničí armádou, byla provázena i razantními demolicemi pustých vesnic. Tak se stalo i s Hůrkou, z které byla ušetřena pouze kaple, a to jen z důvodu praktického využití coby pozorovací věž. Žádná pieta nebyla namístě, naopak šperky pohřbených lákaly k rabování, a známá historka o tanci opilých vojáků pohraniční stráže s mrtvými a zohavení mrtvol je zmíněna v cyklu Zmizelá Šumava ZDE, stejně jako v knihách Viléma Kudrličky - Šumava: Co zmizelo z Královského hvozdu, nebo Otto Kaskouna - Toulky Šumavou.

Mezi v kobce pochovanými byl i rodinný lékař Abelů, otec Karla Klostermanna, MUDr. Josef Klostermann. Pamětní desku tohoto lékaře, stejně jako vzpomínku na známé i neznámé oběti střežené hranice, najdeme na průčelí a zdi kaple. Spisovatel šumavských hvozdů Hůrku i popisuje v románu Skláři.

Právě na Laka míří od Staré Hůrky, jak je dnes místo pojmenováno, dvě zhruba dvoukilometrové turistické trasy. Obě vedou zkraje Hůreckou alejí, chráněným stromořadí lip a javorů. Pravá odbočka aleje je určena žluté trase, jejíž část vede ke konci kolem vodního kanálu, spojujícím jezero s Drozdím potokem. Druhý okruh po modré nabízí ke konci putování kolem dravého Jezerního potoka.

Naše nejmenší šumavské jezero Laka, na starších mapách ještě uvedené jako Pleso, je naopak nejvýše položené - v nadmořské výšce 1096 metrů. Dříve sloužilo k splavování dřeva, hloubka zde dosahuje necelé 4 metry. Z něj dál padající Jezerní potok ústí do Křemelné, za starých časů část jeho vody byla odváděna tzv. Vysokým kanálem do nádrže a kašny v Hůrce.

VIDEO: Laka

Kaple počala chátrat, a k její obnově došlo počínaje rokem 1988, kdy se do záchrany zapojili místní dobrovolníci za podpory sušického duchovního P. Slávka Holého, i jak tomu v pohraničí často je, také bývalí obyvatelé.

K vysvěcení došlo roku 2002, v roce 2003 přibyl zvon smíření, později se roku 2011 kaple dočkala skleněné sochy Krista od známé výtvarnice Vladimíry Tesařové, jako materiál pro trnovou korunu posloužil ostnatý drát z hraničního plotu. Unikátní skleněný oltář téže autorky je umístěn v blízké Dobré Vodě.

Prohlídku interiéru kaple a krypty lze domluvit na tel.: 604791925 s Vladimírem Černým.

Kostel sv. Vincence připomínají odkryté a zakonzervované zbytky, nepřehlédnutelná je nově vybudovaná jeskyňka Panny Marie Lurdské, původní hřbitov je pietně upraven, své místo zde má i nový náhrobek dalších, často utajovaných obětí, snažících se prchnout před totalitním režimem.

Kostel byl, jako mnoho jiných odstřelen, dočkal se ještě natáčení Divé Báry, několik scén odtud je dodnes živým dokumentem o vzhledu obce v roce 1949.

Tento kout Šumavy vybízí k zamyšlení nad, stejně jako vyzývá k uctívání krás přírody, zde nabízeným v té nejčistší formě.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám