Hřbitovy nejsou jen místa posledního odpočinku, ale i neprávem opomíjenou kronikou naší historie

Hřbitovy jsou místy, kde odpočívají rodinní příslušníci i významné osobnosti. Často zde také můžeme objevit i ojedinělé umělecké památky, jako jsou sochy, pomníky i honosné funerální stavby – hrobky; některé hřbitovy se vyznačují zajímavou parkovou úpravou.

Zejména nápisy honosných hrobů či hrobek z přelomu minulého a předminulého století mohou posloužit pozornému návštěvníkovi jako veřejná kronika, ze které lze vyčíst mnohé zajímavosti o městě či obci, o kterých, byť zde mnohdy žije od narození, neměl ani tušení.

A právě proto je škoda, že hřbitovy jsou opomíjenou součástí cestovního ruchu. Neprávem, mohou skrývat nejedno překvapení, někdy stačí se jen pozorně porozhlédnout v našem okolí.

Hřbitov bývalého zajateckého tábora dnes vypadá jako osamocený malebný háj uprostřed polí; málokoho napadne, že se v něm ukrývá 678 hrobů. Téměř po sto letech jsou již neoznačené, národnost vojáků však můžete rozpoznat podle druhu stromů; ruské jsou osázené břízami, italské smrky nebo borovicemi.

Zajatci podlehli následkům svých válečných zranění a neutěšeným podmínkám zajateckého tábora Reichenberg, jednoho z největších v Rakousku-Uhersku na našem území (v místě dnešního libereckého letiště Růžodol). Reichenberg měl kapacitu neuvěřitelných 55 000 osob! Internováni zde byli převážně zajatí vojáci z Ruska a Itálie.

Ostašovský hřbitov z I. světové války byl nedávno ucitlivě upraven a oplocen, hroby osazeny novými stromky, byla umístěna informační tabule.

Z jiného úhlu lze poznat historii pohraničního regionu Sudet na frýdlantském hřbitově; je nepřehlédnutelným důkazem toho, jak ovlivnil poválečný odsun složení obyvatelstva našeho pohraničí. Stejně jako důkazem toho, jak významné průmyslové centrum Frýdlant ještě do konce 19. století byl.

Rozlehlost hřbitova je překvapující, stejně jako jeho vzhled, výjimečné ale je množství kdysi honosných hrobek, jichž zde naleznete více než stovku. Nápisy na náhrobcích vypovídají o někdejších továrnících, mlynářích, lékařích či právnících, jejichž životy byly po generace spjaty se zdejším regionem. Od roku 1945 se vše změnilo. Další osudy místních starousedlíků se odvíjely v jiných částech Evropy, hroby byly neudržované a chátraly.

Až v roce 2016, díky projektu žáků základní školy, byly všechny tyto opuštěné hroby uklizeny a upraveny. Mimo to však děti touto formou měly možnost se seznámit s historií města, kde žijí, a na kterou budou i ony navazovat. Podařilo se jim vypátrat a kontaktovat potomky majitelů některých hrobek; dokonce se někteří do Frýdlantu za svými předky vypravili.    

Zcela samostatnou kapitolou jsou téměř architektonické skvosty nejúspěšnějších textilních baronů regionu: Klingerovo mauzoleum v Novém Městě pod Smrkem, Richterova hrobka v Raspenavě nebo Riedlova hrobka v Desné.