Článek
Co vás vedlo k rozhodnutí interpretovat zrovna toto dílo?
Víc než hudební důvody to byl spíš fakt, že jsem v pubertě začal považovat spoustu věcí, které se na tomhle světě dějou a jsou obecně považované za běžné, za nenormální. Octnete-li se v takové opozici, působí na vás velice blahodárně, že ty věci někdo jiný vnímá stejně nebo velmi podobně. Texty a nesmířenost projevu Rogera Waterse mě tehdy opravdu uhranuly. To mi vydrželo vlastně dodnes. Považuju díla jako The Wall nebo Amused To Death za zcela výjimečná. Kromě toho, samozřejmě, je tady uhrančivost a jakási serióznost hudby Pink Floyd, za kterou větší či menší měrou stojí všichni členové téhle skupiny. Jejich hudební nálady jsou v rockové hudbě tak nefrekventované.
Co obnáší přípravy tak velkého koncertu?
Je to poměrně složitý proces a to mimo jiné po organizační stránce. Dát dohromady zhruba dvacet muzikantů a celou tu armádu podpůrného týmu kolem je velmi těžké. Koncert se obvykle chystá tři čtvrtě roku dopředu. Dělají se dělené zkoušky pěvecké, zkoušky rytmiky, zkoušky kláves a potom tři celokapelové zkoušky a tři zkoušky celé kapely i s klasickými nástroji. Naštěstí je kolem mě v těchhle chvílích parta lidí, kteří už tu práci znají a velmi mi pomáhají. Bez nich by to prostě nešlo. Trvalo roky, než jsme se našli. Dál jsou tu technické problémy spojené se specifičností každého místa konání akce, promo atp.
Kromě stavby Zdi je tu i stavba kapely a týmu. Jak si vybíráte lidi do tohoto projektu?
To rozhodně nezáleží jen na mé vůli. Na začátku samozřejmě nové lidi velmi lustruji. Přesto se v nich samosebou taky často mýlím. Víte, jeden člověk, který nefunguje na svém místě, dobře dokáže třicetičlenný team zdržovat o celé dny. A vy pak utrácíte čas svůj i jiných, platíte pronájmy technického zařízení, prostor a spoustu dalších věcí. Velká řada lidí ale už dávno ví, co má dělat. Jsou to takové základní "cihly" téhle zdi. Z muzikantů jsou to určitě Tomáš Kašpar - bicí, klávesy, Michal Kašpar - kytary, Jan Kalous - kytary. Z podpůrného týmu bych se neobešel bez Michala Skribuckého - rekvizity, filmové střihy, supervize a Romana Doubravy - stavba zdi, rekvizit. Jsem strašně rád, že spolu fungujeme. Dál je tu perfektní produkční Kateřina Ferlesová. A spolupráce s Danielou Slezákovou také funguje opravdu dobře.
Protože máte za sebou již spoustu úspěšných koncertů interpretujících hudbu Pink Floyd, neuvažoval jste i o turné?
Všichni, kteří pracujeme na The Wall, se živíme běžně něčím jiným. Já hraju s Marií Rottrovou, s Neřež, s Romanem Dragounem, s Lubošem Andrštem, skládám... Mnozí chodí do občanských zaměstnání, jiní podnikají. Tohle pro nás není ani kšeft, ani zviditelňování se na zádech někoho jiného. Je to vždycky svátek. V tomhle případě najednou cítíte, že vaším největším hnacím motorem nejsou peníze, nýbrž touha udělat něco opravdu bez rezervy pořádně, podpořit důležitou myšlenku. Je to krásné.