Hlavní obsah

Hrad Valdek a Jindřichova skála se vzájemně pozorují přes údolí Červeného potoka

Novinky, Vratislav Konečný

Na Hořovicku to stihnete během půldne. Hořovický zámek je v částečné rekonstrukci, ale hlavní prohlídková tras je přístupná, zrovna jako perfektní výstava dětských hraček. Není to oční pastva jen pro nejmenší, exponáty potěší každého, prohlídka trvá půlhodinku.

Foto: Vratislav Konečný

Zámek Hořovice

Článek

Kdyby bylo možné si s něčím pohrát, žadoní droboť, ale to bohužel nejde. Takže jen koukat a divit se, s čím si děti dříve hrály, a že hračky byly i edukačními pomůckami, plnily výukové úlohy.

Z Hořovic na Valdek je to pár kilometrů, jedete přes Komárov, Chaloupky, dojede do Neřežína a najednou máíte před sebou les. V létě je to tu houbové. Asi po kilometru a půl jste před Valdekem, již v prostoru bývalého vojenského újezdu Brdy.

Romantický Valdek

Oldřich Zajíc z Buziců, jednoho z nejpřednějších českých rodů, postavil hrad na ostrožně vybíhající ze svahů Berance do údolí Červeného potoka. Když si uvědomíte, že se psal rok 1263, kolem byly jen lesy, i když Buzici v okolí vlastnili, jak se píše, rozsáhlé statky, žádná velká romantika to asi nebyla.

Příslušníci rodu zastávali vysoké funkce u dvora, jenže středověký dvůr to bylo gotické nepohodlí, spíše špína. Vezmeme-li třeba Václava I. a popis jeho dvora, tak kdo by tam chtěl přebývat. O jednookém Václavovi bylo známo, že miloval psy více než lidi, oko si vydloubl při láji někde u Křivoklátu, kde, jak píše kronikář Dalimil: On však lovil se psí lájí, v síních smrad měl jako v psinci… Dříve čistý byl dům šlechtice, stranou žili psi i psovodi, teď pánům psí puch lahodí.

Později už ale žil přepychový život krále. Jenže na hradech tomu tak většinou nebylo.

Přesto je Valdek nádhernou zříceninou, o jeho historii se toho dozvíte dost na informační tabuli u hradu. Za husitských bouří byl centrem katolíků, pozvolna jeho význam upadal, až se stal obydlím nižší šlechty. Od roku 1623 je uváděn jako pustý. Valdek (Waldeck, neboli Lesní zákoutí) učaroval obrozeneckým romantikům: Němcové, Nerudovi, Máchovi, Erbenovi aj., zrovna jako učaruje i vám, pokud jste tu ještě nebyli. Z okna zříceniny vidíte přes údolí velkou skálu, Jindřichovu vyhlídku, kam se ještě vypravíme.

Skalní divadlo

Na konci obce Malá Víska zahrazuje červenobílá závora vjezd do lesa. Nikoli pro cyklisty, ti se tu již prohánějí, a pro pěší. Zhruba po třech stech metrech vás svede žluté značení na jedinečnou skalní plošinu – Jindřichovu vyhlídku.

Mohutné skalní bloky až 20 metrů vysoké slouží i jako lezecká stěna, pod vyhlídkou, zrovna jako pod Valdekem se rozprostírá velké kamenné moře. Zespoda je to nádherné skalní divadlo. Kraj vyhlídky je opatřen litinovým zábradlím, litina pochází z bývalých komárovských závodů.

Původně se plošině říkalo Vísecká skála, kolem roku 1910 se název změnil, začalo se jí říkat podle knížete Jindřich z Hanau, majitele hořovického panství. Před sebou máte výhled nejen na Valdek, část Brd, rozlehlé údolí Červeného potoka, ale i kus Křivoklátské pahorkatiny. Výhled je pravdu jedinečný, lepší je asi na podzim, kdy je okolí zbarveno. Za zmínku stojí pokroucený vykotlaný několikasetletý dub na pravé straně vyhlídky u okraje skály. Nejde ho přehlédnout.

Viděli jsme nepatrný zlomek Brd, ale stojí za to. Neutahá, ale potěší.

Reklama

Výběr článků

Načítám