Článek
Na břehu Rhôny ve městečku Tarascon stojí stejnojmenný hrad v mnohém připomínající slavnou Bastilu. Nezastírá původní účel stavby, sloužil coby pevnost. Hrad byl zbudován v místě původní tvrze účastníka křižáckých výprav Karla I. z Anjou.
Ten byl jedenáctým, a i posledním potomkem francouzského krále Ludvíka VIII. a Blanky, dcery kastilského krále Alfonse VIII. a Eleonory Anglické. Jeho starší bratr vládl coby francouzský král Ludvík IX.. Karel byl zakladatelem dynastie označované jako Anjouovci, kteří vládli od roku 1245 v Provenci, následně v Anjou, Neapolsku a Sicílii, Uhrách a od roku 1370 v Polsku.
Roku 1400 nechal vévoda z Anjou a sicilský král Ludvík II. přestavět Tarascon na mohutný hrad, střežící vstup do Provence. Od roku 1435 se na levém břehu Rhôny do dnešních dnů tyčí tento středověký skvost, chráněný coby historická památka již od roku 1840, veřejnosti se jeho brány prvně otevřely roku 1933.
Ludvíkův syn René I., král neapolský, hrabě z Guise a vévoda z Anjou, nebyl duchem válečník, ale milovník umění, pohodlí, přepychu, krásy a libostí života. Byl přezdíván Dobrý král René, vzhledem k vysokému vzdělání se věnoval též literatuře a poezii, kromě básní po něm zůstala rozličná mystická podobenství, turnajové klání zpracoval do několika zásadních souhrnných pravidel.
Svým způsobem života byl ryze osobností věku renesance, tou dobou ještě v plenkách. Posledních deset let života trávil na Tarasconu a přizpůsobil ho svým nárokům a představám o životě šlechtice, a v ten čas interiéry a umělecký život v nich již plně reprezentovaly renesanční ideály.
Nicméně po jeho smrti se opět hrad navrátil k vojenskému určení, později již sloužil jako vězení, a to od 16. století, po roce 1816 byl uzavřen. Interiér hradu je velmi strohý, nicméně pozvolné stoupání patry je jedinečné a nezapomenutelné. Velmi působivá je digitální vizualizace gotického románu, plná tajemství, krve a děsů noci.
VIDEO: Procházka hradem
Městečko Tarascon má dávnou historii - byla zde založena římská osada již roku 48, s časy Kristovými je spjata s Tarasconem legenda o svaté Martě, která město zbavila příšery tarasque, netvora se šesti nohama, podobnýma medvědím, tělem jako býk s želvím krunýřem na zádech a s šupinatým ocasem zakončeným jedovým bodcem, lví hlavu jí zdobily uši koňské (něco jako mutant z dnešních katastrofálně směšných katastrofických filmů).
Zrůdný drak požíral lidi a svým krokodýlím ocasem ničil příkopy a přehrady, zabraňující častým záplavám, marný byl boj vojska s ním, až svatá Marta ho zkrotila modlitbou a bezbranného přivedla do města. Poslušné zvíře v noci místní obyvatelé zabili, po Martině kázání se mnozí obrátili ke křesťanství a litovali činu, kdy již neškodného netvora zabili. Ostatky světice jsou uloženy v kryptě kostelíka svaté Marty, na který, stejně jako na celé provensálsky ospalé městečko, je pěkný výhled z hradeb pevnosti.
Přestože Tarascon leží uprostřed rozlohou nevelkého trojúhelníku hojně navštěvovaných měst Avignon, Arles a Nîmes, turistů je zde neskonale méně než psích výkalů na ulicích. Kdo touží po klidu s dotyky Provence, Tarascon s hradem, radnicí, kostelem, uličkami a barevnými dřevěnými okenicemi je ideálním místem.
